Bono: Stories of Surrender

Popis filmu „Bono: Stories of Surrender"

Bono prostřednictvím slov, hudby a legrácek odhaluje velice osobní zážitky, jež ho formovaly jakožto syna, otce, manžela, aktivistu a frontmana U2.

Frontman kapely U2, Bono, zvykl publikum během desetiletí na vystoupení na největších stadionech světa. Dokument „Bono: Nalézt klid“ v režii Andrewa Dominika však nabízí zcela jiný, komorní pohled na životní příběh jedné z největších hvězd rockové hudby. Projekt vychází z osobních reflexí obsažených v umělcově autobiografii „Surrender: 40 Songs, One Story“ a z jeho sólových scénických vystoupení, v nichž se hudba prolíná s monologuem a divadelní formou. Dominik, režisér známý mimořádně vizuálně a emocionálně citlivými hudebními dokumenty, sází na přiblížení k člověku skrytému za scénickou maskou legendárního frontmana. Film představuje vícevrstevnatý příběh o dospívání, ztrátě a hledání identity. Bono se s diváky dělí o příběhy ze svého dětství v Dublinu, naplněného bolestí z předčasné smrti matky, a o komplikovaný vztah se svým otcem Bobem Hewsonem. Osobní linie se prolíná s historií vzniku U2, zákulisím tvůrčího procesu a příběhem desetiletí trvajícího manželství s Ali Hewson, jež zůstává jeho nejdůležitějším základem. Významným prvkem vyprávění je také společensko-politická činnost umělce v boji proti chudobě a onemocnění AIDS. Umělec přistupuje ke svým někdejším rozhodnutím s odstupem a smyslem pro humor, přičemž se nevyhýbá autoironii ani těžkým otázkám týkajícím se hranice mezi autentickým aktivismem a scénickým egoismem. Z hlediska zpracování se film vyznačuje promyšlenou vizuální a hudební stránkou. Andrew Dominik důsledně buduje náladovou, téměř intimní atmosféru, když spojuje živé vystoupení s minimalistickou scénografií, hrou stínů a světla. Známé skladby U2 zde získávají nový život – akusticky a komorně zaranžované a odehrané za účasti doprovodných hudebníků se stávají přirozeným komentářem k vyprávěným anegdotám. Práce kamery a estetika záběrů se zaměřují na mimiku, gesta a emoce Bona, což divákovi umožňuje připadat si jako na soukromém setkání s umělcem. „Bono: Nalézt klid“ je dojemný portrét umělce na vrcholu tvůrčí zralosti, který již nemusí světu nic dokazovat, ale touží porozumět sám sobě. Film se řadí do proudu moderních hudebních dokumentů, které namísto klasického odškrtávání životopisných faktů nabízejí hlubokou psychologickou a uměleckou analýzu. Pro fanoušky tvorby U2 je to povinná záležitost, jež ukazuje známé písně ve zcela novém světle, zatímco pro ostatní diváky – univerzální příběh o odpuštění, hledání smyslu a síle pramenící z hudby a blízkosti k druhému člověku.