Issız Adam

Popis filmu „Issız Adam"

„Issız Adam“ (ve volném překladu „Osamělý muž“) je jedním z nejdůležitějších a nejvlivnějších tureckých romantických dramat 21. století. Režisérem filmu je Çağan Irmak, jeden z nejoceňovanějších současných tvůrců turecké kinematografie. Snímek vstoupil do kin v roce 2008 a okamžitě získal status kultovního díla. Děj se zaměřuje na vztah dvou zcela odlišných osobností žijících v moderním Istanbulu. Alper (Cemal Hünal) je úspěšný třicátník, šéfkuchař a majitel útulné restaurace. I přes dostatečně zajištěný život a povrchní kouzlo metropole vede Alper emocionálně odtažitý život, vyhýbá se závazkům a vyhledává pouze letmé známosti. Všechno se změní, když se v antikvariátu náhodně seznámí s Adou (Melis Birkan) – talentovanou a citlivou návrhářkou dětského oblečení. Ačkoli se jejich vztah zpočátku zdá být jen další krátkou epizodou, hluboké city Ady a její otevřený přístup ke světu začínají pomalu bořit zeď, kterou kolem sebe Alper postavil. Irmakův film však není klasickou pohádkou o lásce překonávající všechny překážky. Je to dojemná studie osamělosti ve velkém městě, neschopnosti budovat hluboké vztahy a strachu z blízkosti i odpovědnosti za druhého člověka. Režisér s velkým citem balancuje mezi romantismem a melancholickým realismem a ukazuje, jak psychologická traumata a výrazný individualismus mohou stát v cestě ke skutečnému partnerskému štěstí. Vizuální a hudební stránka hrají v „Issız Adam“ klíčovou roli. Záběry Istanbulu ukazují město nejen jako kulisu děje, ale jako plnohodnotného hrdinu – plného kontrastů, krásy, ale i tiché izolace. Největším fenoménem produkce se však stal její soundtrack. Irmak s citem vplétá do vyprávění klasické turecké popové písně ze 70. let, v čele se skladbou „Anlamazdın“ v podání Ayli Dikmen. Tato hudba vytváří výjimečnou, elegickou atmosféru a dodala filmu další emocionální rozměr. Skvělé herecké výkony Cemala Hünala a Melis Birkan se dočkaly nadšeného přijetí jak ze strany kritiků, tak i diváků. „Issız Adam“ se stal v Turecku obrovským komerčním úspěchem a dodnes zůstává symbolickým obrazem generačního strachu z intimity.