Au bout du conte

Popis filmu „Au bout du conte"

Laura is still waiting for Prince Charming at the age of 24. So when Sandro appears at a party, exactly like her Prince would in her dreams, she thinks she's found the right one. But then again, when she meets Maxime, Laura starts to wonder if some Princes could be more charming than others? Of course Sandro has problems of his own : his father, Pierre, just bumped into Madam Irma at his father's funeral and this reminded him of the date of his own death which Madame Irma had predicted ages ago. Now Pierre is unable to make any plans, not with his new partner Eleonore, nor with Sandro. And Maxime has his own problems, and so does Eleonore, Marianne, Jacqueline and many others. But don't worry, in the end, they'll all live happily ever after.

Francouzská komedie ze života z roku 2013 „Na konci pohádky“ (v originále: *Au bout du conte*) je dalším výsledkem mimořádně plodné a oceňované spolupráce uměleckého dua Agnès Jaoui a Jean-Pierre Bacri. Tvůrci, známí svým bezkonkurenčním citem pro lidské slabosti a břitkým humorem, se tentokrát rozhodli podívat na klasické motivy ze starých pohádek a prověřit je v reáliích moderní Paříže. Film představuje subtilní, hořkosladkou satiru na lidskou touhu najít ideální lásku, víru v osud a strach z ubíhajícího času. Hlavní hrdinkou příběhu je čtyřiadvacetiletá Laura (v podání Agathe Bonitzer), nenapravitelná romantička vychovaná na klasických příbězích o princeznách a princích z pohádek. I přes svůj dospělý věk dívka hluboce věří, že na ni někde ve světě čeká ten jediný vyvolený muž. Její život se změní, když na jednom večírku pozná tajemného Sandra (Arthur Dupont). Mladík se zdá dokonale odpovídat jejím představám o lásce na první pohled a jejich setkání je plné symbolických odkazů na pohádku o Popelce. Situace se však velmi rychle zkomplikuje, když Lauře zkříží cestu charismatický a zralý hudební producent Maxime (Benjamin Biolay). Ve stejné době se Sandrův strýc Pierre (Jean-Pierre Bacri) potýká s vlastní obsesí – věštbou víly z dřívějších let, která určila přesné datum jeho smrti. Agnès Jaoui vede vyprávění s velkou lehkostí, plynule proplétá dějové linie několika postav a dovedně dekonstruuje zavedená vyprávěcí schémata známá z tvorby bratří Grimmů či Charlese Perraulta. Ve filmu lze najít subtilní odkazy mimo jiné na Červenou karkulku, Šípkovou Růženku či Krásku, režisérka však neupadá do naivity. Místo toho ukazuje, jak se vyidealizovaná očekávání střetávají s realitou plnou náhod, nedorozumění a každodenních kompromisů. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni – duet Jaoui a Bacri opět vytváří postavy plné vřelosti, i když nepostrádající ironickou kousavost. Agathe Bonitzer přesvědčivě balancuje mezi mladistvou naivitou a vstupem do dospělosti a Arthur Dupont a Benjamin Biolay, kteří jí sekundují, vytvářejí intrikující kontrast. Celý dojem dotváří propracovaná kamera Lubomira Bakcheva a hudební doprovod, v němž klíčovou roli hraje klasická hudba a symfonické motivy ladící s pohádkovou konvencí. „Na konci pohádky“ je inteligentní, půvabný a k zamyšlení vybízející příběh o tom, že skutečný život jen zřídkakdy připomíná ideální scénář z dětských knih.