Ulice strachu – 2. část: 1978

Popis filmu „Ulice strachu – 2. část: 1978"

Shadyside, rok 1978. Škola končí a letní aktivity v táboře „Nightwing“ právě začínají. Jenže v okolí se potuluje místní psychopat, který je posedlý touhou zabíjet.

Film „Ulice strachu – 2. část: 1978“ je druhým dílem hororové trilogie z produkce platformy Netflix v režii Leigh Janiak. Inspirací pro celý projekt byla populární série knížek pro mládež od R. L. Stinea. Po událostech představených v první části, odehrávající se v roce 1994, se pokračování vrací v čase do konce 70. let, aby prozkoumalo původ kletby ležící na městečku Shadyside. Produkce plnými hrstmi čerpá ze zlaté éry slasherů a představuje přímou poctu klasikám žánru z onoho období, zejména sériím jako „Pátek třináctého“. Děj filmu se zaměřuje na události z léta roku 1978 na mládežnickém táboře Nightwing. Mládež a vedoucí jsou rozděleni do dvou střetávajících se skupin: bohatých, sebevědomých obyvatel reprezentativního Sunnyvale a dospívajících z Shadyside, kteří jsou považováni za smolaře a méněcenné. Společenské napětí pomalu roste, ale skutečné drama začíná ve chvíli, kdy se jeden z táborových vedoucích v amoku stává nástrojem v rukou zlověstné síly spojené s legendou o čarodějnici Sarah Fier. Vrah ozbrojený sekerou začíná krvavý hon. Znepřátelené sestry Ziggy a Cindy Bermanovy musejí dát stranou vzájemné křivdy, aby se spolu se skupinou přátel pokusily přežít noc a zastavit masakr. Režisérka Leigh Janiak precizně buduje retro atmosféru, přičemž kombinuje estetiku tehdejšího hororového kina s dynamickým a brutálním moderním střihem. Za vyzdvihnutí stojí herci, zejména výkon Sadie Sink (známé ze seriálu „Stranger Things“), která ztvárňuje postavu nepoddajné Ziggy Bermanové. Dává své hrdince výraznost a emocionální hloubku. Filmový soundtrack je plný známých rockových skladeb té doby – v pozadí znějí mimo jiné skladby Davida Bowieho, kapely Alice Cooper nebo Kansas, což umocňuje autenticitu zobrazovaného období. Kamera se vyznačuje sytými barvami s dominancí zeleně hustého lesa, která kontrastuje s intenzivní červenou barvou gore scén. Film „Ulice strachu – 2. část: 1978“ byl velmi dobře přijat jak fanoušky slasherů, tak filmovými kritiky, z nichž mnozí jej označili za nejpovedenější a nejbrutálnější část celé trilogie. Film úspěšně kombinuje nostalgickou stylizaci s rozvíjením mytologie představeného světa a tvoří klíčový prvek celého třídílného příběhu.