Charlotte et Véronique, ou Tous les garçons s'appellent Patrick

Popis filmu „Charlotte et Véronique, ou Tous les garçons s'appellent Patrick"

Krátkometrážní film „Charlotte et Véronique, ou Tous les garçons s'appellent Patrick“ z roku 1959 (známý také pod kratším názvem „Tous les garçons s'appellent Patrick“) je jedním z nejranějších a nejkouzelnějších děl Jean-Luca Godarda. Snímek, který vznikl těsně před přelomovým filmem „U konce s dechem“, představuje unikátní svědectví o zrození Francouzské nové vlny. Výjimečnost tohoto projektu pramení také z faktu, že scénář napsal další významný představitel tohoto proudu, Éric Rohmer. Spojení citlivosti a lehkosti Rohmerových dialogů s dynamickou a inovativní Godardovou režií vyústilo v bezprostřední filmovou miniaturu o milostných peripetiích mladých Pařížanů. Děj se zaměřuje na dvě spolubydlící, Charlotte a Véronique, které sdílejí byt v Paříži. Jednoho dne si obě dívky navzájem vyprávějí o nově poznaném, neobyčejně šarmantním a pohledném mladíkovi jménem Patrick. Divák si szybko uvědomí komičnost situace: Patrick, svůdník z pařížských ulic, balí obě kamarádky nezávisle na sobě a používá přitom naprosto stejné vyzkoušené fráze a gesta. Situace spěje k nevyhnutelnému, lehkou ironií naplněnému finále, když dívky začínají poznávat skutečnou povahu svého ideálního nápadníka. Z hlediska stylu film dokonale zapadá do ducha Nové vlny a odmítá umělost tradiční ateliérové kinematografie. Záběry v režii Michela Latouche se natáčely přímo v exteriérech Paříže, mimo jiné v půvabných Lucemburských zahradách a v ulicích Latinské čtvrti. Kamera svobodně sleduje hrdiny a zachycuje autentickou atmosféru francouzské metropole z konce 50. let. Přirozené světlo a uvolněný střih dodávají celému snímku svěžest a téměř dokumentární charakter, což se stalo poznávacím znamením nadcházející estetické revoluce. Velkým trumfem filmu je herecké obsazení. Do role drzého svůdníka Patricka se převtělil Jean-Claude Brialy, který dokonale vystihl mladistvý půvab a cynismus své postavy. V rolích hlavních hrdinek se představily Anne Colette jako Charlotte a Nicole Berger jako Véronique. Jejich výkony jsou plné půvabu, přirozenosti a uvolněnosti a skvěle vystihují ducha tehdejší pařížské mládeže. Vztah mezi dívkami, založený na blízkosti a drobné rivalitě, tvoří srdce tohoto krátkého příběhu. Bez ohledu na skromný formát zaujímá „Charlotte et Véronique“ důležité místo v historii kinematografie. Film ukazuje zárodky autorských stylů jak Godarda, tak Rohmera – od rohmerovského pozorování mravů a vybraných dialogů až po godardovskou realizační nezávislost. Toto dílo zůstává lehkým, vtipným a neobyčejně stylovým portrétem mládí, který i po letech stále okouzluje svou bezprostředností.