Slídil

Popis filmu „Slídil"

I ta nejdokonalejší hra na světě má jedno slabé místo. Úspěšný autor detektivních románů, bonviván a milovník všech her i mechanických hraček, Andrew Wyke, si pozval do svého rozlehlého sídla milence své ženy. Majitel malých kadeřnictví, Milo Tindle pro něho není rovnocenným partnerem. Proto s ním jedná přezíravým a výsměšným způsobem. Zatímco Tindle očekává nějakou dohodu, Wyke chce svého protivníka především pokořit. Také si k tomu připravil dokonalou past...

„Slídil“ (1972) v režii Josepha L. Mankiewicze je mistrovský psychologický thriller, który je adaptací uznávané a oceňované divadelní hry Anthonyho Shaffera, jenž k filmu vytvořil i scénář. Mankiewicz, známý takovými klasikami jako „Vše o Evě“ nebo „Lidé budou povídat“, se rozhodl přenést na plátno komorní souboj dvou výjimečných osobností a učinil z něj jedno z nejbrilantnějších a nejpřekvapivějších děl v historii kriminálního filmu. Děj filmu se zaměřuje na konfrontaci dvou mužů s zcela odlišným společenským statusem a temperamentem. Andrew Wyke (Laurence Olivier) je bohatý, excentrický autor neobyčejně populárních detektivních románů, žijící v rozsáhlém sídle v Anglii plném mechanických hraček a starožitností. Milo Tindle (Michael Caine) je naopak mladý, sebevědomý kadeřník s italskými kořeny, který se zapletl se spisovatelovou manželkou. Místo tradičního výbuchu žárlivosti Wyke pozve svého rivala k sobě domů a nabídne mu dohodu: Milo zasáhne spisovatelovy finance prostřednictvím hrané krádeže šperků, což oběma mužům přinese prospěch – kadeřník získá peníze na udržení své vyvolené a spisovatel zkasíruje pojistku. To, co začíná jako rafinovaná společenská hra, se rychle promění ve smrtelně nebezpečný souboj důvtipu, v němž se hranice mezi fiktivním a reálným světem začíná stírat. Mankiewiczův režijní styl spočívá v geniální práci s napětím v omezeném prostoru a v bezchybném vedení herců. Režisér dokonale využívá divadelní jazyk a zároveň mu dodává plnohodnotný filmový charakter díky dynamické kameře Oswalda Morrise a mistrně navržené scénografii Kena Adama. Interiéry Wykeova domu tvoří v podstatě samostatnou postavu filmu – labyrintová rezidence plná groteskních panenek a hodin zdůrazňuje faleš a iluzornost odehrávající se podívané. Hudba Johna Addisona skvěle souzní s atmosférou příběhu a dodává mu klasický, a přitom lehce ironický tón. Srdcem „Slídila“ jsou geniální hercké výkony. Souboj výjimečného reprezentanta klasického britského divadla Laurence Oliviera s charismatickou hvězdou mladší generace Michaelem Cainem je herckým mistrovským dílem té nejvyšší úrovně. Evoluce vztahu mezi hrdiny, proměna sil a neustálé svádění ze stopy udržují diváka v napětí až do samého konce. Přijetí filmu bylo entuziastické jak mezi kritiky, tak i u diváků. „Slídil“ získal četná ocenění, včetně čtyř nominací na Oscara, z nichž dvě připadly představitelům hlavních rolí. Mankiewiczův film dodnes zůstává vzorem pro tvůrce, kteří hledají ideální rovnováhu mezi inteligentním humorem, napětím a nečekanými zvraty v žánru komorního thrilleru.