Dům IV

Popis filmu „Dům IV"

Roger Cobb (William Katt) se znelíbil podnikatelům z jedné společnosti, která měla zájem o koupi jeho domu a pozemku, ke kterým choval nostalgické vzpomínky. Na cestě z jednání však při autonehodě přišel o život, a tak jeho rodina, která se po této tragédii nastěhovala do opuštěného domu, musí čelit tlaku společnosti, která ho plánuje zbourat. Brzy však dům ožívá a Rogerova žena se dozví, že smrtelnou nehodu naplánovala právě tato společnost. Ale dokázat to není tak snadné...

Snímek Dům 4: Opětovné posednutí (anglicky House IV: The Repossession) z roku 1992 reprezentuje specifický podžánr amerického hororu z přelomu osmdesátých a devadesátých let, který kombinuje prvky černé komedie, psychologického thrilleru a klasického hororu o strašidelném domě. Snímek režíroval Lewis Abernathy a vznikl pod dohledem Seana S. Cunninghama, tvůrce kultovní série Pátek třináctého. Tento film představuje oficiální čtvrtou kapitolu cyklu započatého v roce 1985 snímkem Dům v režii Stevea Minera. Na rozdíl od předchozích pokračování se tvůrci rozhodli pro návrat k postavám známým z prvního dílu a vytvořili tak přímé odkazy pro věrné fanoušky franšízy. Hlavní dějová linie se zaměřuje na osudy Kelly Cobbové (v podání Terri Treas) a její handicapované dcery Laurel. Po tragické autonehodě, při níž hyne Kellyin manžel Roger Cobb – postava dobře známá divákům prvního dílu série – zůstává žena sama s obrovským psychickým i finančním břemenem. Navzdory vůli chamtivého švagra Vance, který chce prodat rodinné pozemky temným investorům, se Kelly rozhodne přestěhovat s dcerou do starého, odlehlého sídla, jež po generace patří rodině jejího zesnulého manžela. Krátce po nastěhování do venkovského domu začnou hrdinky zažívat znepokojivé paranormální jevy. Objekt začíná žít vlastním životem a duch zesnulého manžela spolu s temnými silami ukrytými pod podlahou způsobují, że se bezpečný přístav mění v děsivou past. Z hlediska zpracování film jasně čerpá z estetiky produkcí určených přímo pro videotrhy (direct-to-video). Režisér Lewis Abernathy vsadil na výrazný surrealismus a grotesknost, přičemž se vyhnul nadměrné brutalitě a dal přednost absurdu a atmosféře znepokojení. Nejrozpoznatelnějším prvkem filmu se staly praktické speciální efekty a masky připravené týmem, který vytvářel gumová monstra a animatroniku. Symbolem absurdity tohoto dílu se stala slavná scéna s děsivou, mluvící pizzou, na kterou milovníci B-filmů vzpomínají dodnes. I přes omezený rozpočet a rozporuplné recenze v době premiéry si Dům 4: Opětovné posednutí získal stálé místo v historii niszového hororu devadesátých let. Pro fanoušky série se stal symbolickým završením příběhu rodiny Cobbových, přičemž si zachoval unikátního ducha campu a nenucené zábavy s žánrovou konvencí.