Goyo

Popis filmu „Goyo"

Autistický průvodce v muzeu žije podle jasně daných pravidel. Pak se ale zamiluje do kolegyně a bouřlivé emoce, které ještě nikdy nezažil, mu převrátí život naruby.

„Goyo“ (2024) v režii argentinského tvůrce Marcose Carnevaleho je podmanivé romantické komediální drama, které se citlivým způsobem a bez patronizujícího přístupu zabývá tématem neurodiverzity a zralé lásky. Hlavním hrdinou příběhu je Goyo (v podání skvělého Nicoláse Furtada), mladistvý, charismatický muž na autistickém spektru, který nachází pocit bezpečí a smysl v uspořádaném světě umění. Pracuje jako průvodce v prestižním Národním muzeu výtvarných umění (Museo Nacional de Bellas Artes) v Buenos Aires a dokáže s neobvyklou vášní a smyslem pro detail vyprávět návštěvníkům o malířských mistrovských dílech, se zvláštním důrazem na tvorbu Vincenta van Gogha. Jeho rutinní, pečlivě naplánovaný život však projde úplným přehodnocením, když se v muzeu objeví nová pracovnice ostrahy – Eva (Nancy Dupláa). Eva je žena zkušená životem, která zápasí s traumaty z obtížného vztahu, manželskou krizí a břemenem každodenních povinností. I přes značné rozdíly ve věku, zkušenostech a způsobu vnímání světa se mezi těmito dvěma rodí neobvyklé, upřímné pouto. Cit, který se objeví nečekaně, nutí Goya vystoupit z bezpečné komfortní zóny a čelit novým, složitým emocím, které dosud nedokázal pojmenować ani roztřídit. Pro Evu se naopak setkání s nezvykle upřímným a cynismu zbaveným mužem stává šancí získat zpět víru v sebe sama a znovu otevřít své srdce. Carnevale s citlivostí balancuje mezi lehkým humorem a dojemným dramatem a ukazuje, jak láska dokáže bořit bariéry a stereotypy. Z hlediska zpracování film vyniká subtilní režíí a skvěle zvoleným obsazením. Nicolás Furtado ztvárňuje titulní postavu s velkou dávkou empatie a respektu, přičemž se vyhýbá lacinému přehrávání či karikování, což je výsledek důkladných příprav a konzultací s odborníky na neurodiverzitu. Nancy Dupláa vnáší do role Evy autenticitu a zralost plnou široké škály emocí. V vedlejších rolích září zkušení herci jako Soledad Villamil, Pablo Rago a Cecilia Roth, kteří vytvářejí portrét přehnaně ochranitelské, ale zároveň hluboce milující rodiny hlavního hrdiny. Kamera dovedně využívá malířské prostory muzea i půvabná zákoutí argentinského hlavního města a spojuje teplou paletu barev s estetikou odkazující na obrazy impresionistů a postimpresionistů. Film Marcose Carnevaleho zapadá do proudu inkluzivní kinematografie, která sází na humanistické poselství a překonávání tabu kolem citových vztahů lidí na autistickém spektru. „Goyo“ okouzluje bezprostředním příběhem o hledání vlastní nezávislosti, překonávání strachu a odvaze potřebné k tomu, aby si člověk dovolil milovat. Je to hřejivá, povzbuzující produkce, která připomíná, že každý člověk – bez ohledu na neurologické předpoklady nebo životní zakopnutí – má právo na štěstí, přijetí a opravdové dojetí.