Infancia clandestina

Popis filmu „Infancia clandestina"

Argentinské drama „Infancia clandestina“ z roku 2012 v režii Benjamína Ávily je mimořádně dojemné dílo, které diváky přenáší do tragických časů vojenské diktatury v Argentině z konce 70. let 20. století. Film do značné míry čerpá z osobních zkušeností samotného režiséra, jehož matka byla aktivní členkou levicové partyzánské organizace Montoneros a stala se obětí brutálních politických represí režimu. Příběh zobrazený na plátně však není pouhým chladným, politickým zúčtováním s historií, ale hluboce lidským a nostalgickým pohledem na trauma, ztrátu nevinnosti a dospívání ve stínu neustálého, smrtelného nebezpečí. Hlavním hrdinou příběhu je dvanáctiletý Juan (v přesvědčivém podání Tea Gutiérreze Romera), který se po letech strávených ve vyhnanství v Brazílii vrací v roce 1979 se svými nejbližšími do vlasti. Jeho rodiče (v podání Natalie Oreiro a Césara Troncosa) a charismatický strýc Beto (Ernesto Alterio) jsou stále aktivními členy odboje bojujícího proti režimu generála Jorgeho Rafaela Videly. Aby mohla celá rodina fungovat v opresivní společnosti a vyhnout se zatčení, musí žít v hlubokém utajení. Juan získává novou identitu – pro spolužáky a sousedy se stává „Ernestem“. Chlapec se snaží vést běžný dospívající život: chodí do školy, zamiluje se do spolužačky Maríe a prožívá první citová vzplanutí. Zároveň musí mít každý den na paměti přísná bezpečnostní pravidla, mlčet o svém pravém jménu a skrývat nebezpečnou činnost dospělých. Benjamín Ávila volí výjimečnou vyprávěcí perspektivu – dramatické politické události sledujeme téměř výhradně z pohledu dospívajícího dítěte. Aby se vyhnul samoúčelné brutalitě a ukázal přirozený obranný mechanismus dětské psychiky, rozhodl se režisér nahradit nejdramatičtější scény přestřelek a zatýkání expresivní komiksovou animací. Herecké výkony tvoří obrovskou sílu tohoto filmu. Natalia Oreiro skvěle balancuje mezi mateřskou láskou a bezvýhradnou oddaností spravedlivému boji, zatímco debutující Teo Gutiérrez Romero okouzluje přirozeností a citlivostí. Subtilní kamera, propracovaná barevná paleta vystihující ducha doby a diskrétní hudba dokonalým způsobem dokreslují atmosféru skrytého napětí. Snímek „Infancia clandestina“ se setkal s entuziastickým přijetím jak ze strany filmových kritiků, tak u veřejnosti. Film získal řadu prestižních ocenění, včetně argentinských cen Sur a Stříbrných kondorů, a stal se oficiálním kandidátem Argentiny na Oscara. Ávilovo dílo vyniká zralostí v zobrazování složitých morálních voleb a zůstává jedním z nejdojemnějších snímků ukazujících cenu, kterou za politická rozhodnutí svých rodičů platí ti nejmladší.