Les Fantômes d'Ismaël

Popis filmu „Les Fantômes d'Ismaël"

Just as the disheveled and alcoholic filmmaker Ismaël embarks on a difficult new film project, his life is sent into a tailspin. His wife Carlotta, presumed dead for 20 years, come crashing back into his life creating chaos in his work and his current romantic relationship with the starry-eyed astronomer Sylvia.

„Ismaelovy koláže“ (původní název: „Les Fantômes d'Ismaël“) z roku 2017 je jímavé, mnohovrstevnaté drama v režii uznávaného francouzského tvůrce Arnauda Desplechina. Film měl svou slavnostní světovou premiéru jako zahajovací snímek 70. Mezinárodního filmového festivalu v Cannes, což okamžitě přilákalo pozornost mezinárodní kritiky i milovníků autorské francouzské kinematografie. Hlavním hrdinou příběhu je Ismaël Vuillard (v podání skvělého Mathieu Amalrica), uznávaný filmový režisér, který se po letech emocionálního chaosu a traumatických zážitků snaží dát svůj život znovu dohromady. Muž získává relativní duševní rovnováhu po boku umírněné, racionální a empatické astrofyzičky Sylvie (Charlotte Gainsbourg). Najednou se však v jeho všedním životě nečekaně objeví Carlotta (Marion Cotillard) – jeho velká láska a bývalá manželka, která před dvaceti lety zmizela beze stopy a byla oficiálně prohlášena za mrtvou. Nečekané zmrtvýchvstání bývalé milované ženy vyvolá v Ismaělově životě opravdové zemětřesení a naruší křehký klid vybudovaný po boku Sylvie. Režisér stojí před složitým emocionálním dilematem a je nucen konfrontovat se s bolestnými vzpomínkami i temným sentimentem k minulosti. Tato situace se přímým způsobem podepisuje na jeho duševním zdraví i na práci na novém filmovém projektu. Desplechin mistrovsky konstruuje zápletku plnou autotematických odkazów a zavádí motiv „filmu ve filmu“ – Ismaël totiž točí špionážní příběh o svém bratrovi, diplomatovi Ivanovi (v podání Louise Garrela). Hranice mezi scenáristickou fikcí, reálným životem a hrdinovými bludy se začínají postupně stírat, což celému dílu propůjčuje tajemnou, znepokojivou atmosféru. Vizuální a hudební stránka filmu skvěle souzní s touto složitou vyprávěcí strukturou. Za propracovanou, náladotvornou kameru odpovídala uznávaná kameramanka Irina Lubtchansky, zatímco hudba složená Grégoirem Hetzelem umocňuje atmosféru ztracena, melancholie a rostoucího napětí. To vše doplňují vynikající herecké výkony. Dramatický střet charismatických postav v podání Marion Cotillard a Charlotte Gainsbourg vytváří jeden z nejpamátnějších, nejsubtilnějších a nejpůsobivějších ženských duetů v moderní francouzské kinematografii, zatímco Mathieu Amalric znovu dokazuje, že je ideálním režisérovým alter egem. Přestože bylo přijetí filmu po premiéře rozporuplné a kritici se přeli o oprávněnost takto složité a místy chaotické formy, představují „Ismaelovy koláže“ fascinující esenci motivů vracejících se napříč celou Desplechinovou tvorbou. Je to intimní a zároveň vášnivý příběh o nemožnosti úniku před duchy minulosti, o složitostech lidského srdce, zármutku i terapeutické roli filmového umění.