Lunana: Jak ve třídě

Popis filmu „Lunana: Jak ve třídě"

Ugyen je mladý učitel z Bhútánu, který chce odjet do Austrálie a stát se zpěvákem. Jeho nadřízení ho však za trest pošlou do nejodlehlejší školy, která leží v himálajské vesnici Lunana. Po vyčerpávající cestě dorazí Ugyen na místo, kde musí žít bez elektřiny a topení. Škola navíc nemá okna ani tabuli. Přestože chudí vesničané svého nového učitele vřele vítají, stojí před ním nelehký úkol učit místní děti bez jakýchkoli pomůcek a podpory. V zoufalství to chce vzdát a co nejdříve odejít, ale postupně si ho získává prostota, laskavost a touha učit malé žáky a jejich rodiny.

„Lunana: Škola na konci světa“ (orig. „Lunana: A Yak in the Classroom“) v režii Pawo Choyning Dorjiho je výjimečný hraný debut, který získal uznání kritiků i diváků po celém světě. Hlavním hrdinou je Ugyen, mladý učitel žijící v Thimphu, hlavním městě Bhútánu. Ugyen však nespojuje svou budoucnost s vzděláváním ani s rodnou zemí – sní o odjezdu do Austrálie, kde chce rozvíjet svou zpěváckou kariéru. Než však své plány uskuteční, musí dokončit poslední rok státní učitelské služby. Úřady ho vysílají do Lunany, jedné z nejodlehlejších osad na světě, ležící vysoko v Himalájích. Cesta do cíle se ukáže jako vícedenní, vyčerpávající pěší túra drsným horským terénem. Po příjezdu na místo Ugyen naráží na naprostý nedostatek civilizačních vymožeností: ve vsi není elektřina, tekoucí voda ani telefonní signál a v samotné třídě chybí dokonce i tabule a papír. Ačkoli zrezignovaný hrdina zpočátku touží z tohoto místa co nejrychleji utéct, postupem času začíná objevovat kouzlo jednoduchého života. Mimořádná pohostinnost obyvatel, nadšení dětí toužících po vzdělání a hluboká moudrost tradičních bhútánských písní pomalu mění jeho pohled na svět i vlastní priority. Režijní styl Pawo Choyning Dorjiho se vyznačuje neobyčejným citem pro přírodu a autenticitou. Film byl natočen přímo v exteriérech vesnice Lunana a do rolí mnoha obyvatel se převtělili místní horalé, pro které byla práce před kamerou zcela novou zkušeností. Zvláštní pozornost si zaslouží kamera Jigme Tenzinga, která skvěle zachycuje majestátnost himalájských krajin a drsnou krásu každodenního života. Stejně důležitou roli hraje hudba, včetně tradiční pastevecké písně, která tvoří emocionální základ celého příběhu. Přijetí filmu bylo mimořádně entuziastické a produkce vstoupila do historie bhútánské kinematografie. „Lunana: Škola na konci světa“ je dojemný příběh o hledání štěstí, pocitu sounáležitosti a střetu moderních aspirací s tradičním způsobem života. Snímek přinesl Bhútánu první nominaci na Oscara v historii v kategorii Nejlepší mezinárodní film a stal se univerzálním symbolem krásy jednoduchosti.