Sežrána zaživa

Popis filmu „Sežrána zaživa"

Po zavraždění skupinky lidí se díky důkazu policie dostává na stopu jedné dívky. Důkazem je film, na kterém se objevuje její sestra, která zmizela při jakémsi rituálu. A tak se žena vydává hledat svoji ztracenou sestru do hluboké džungle Nové Guinee, kde na ni čeká nepředstavitelné nebezpečí, horda hladových kanibalů.

„Mangiati vivi!“ (známý také pod anglickým názvem „Eaten Alive!“) z roku 1980 v režii Umberta Lenziho je jedním z nejcharakterističtějších zástupců italského exploatačního filmu, a to zejména proudu filmów o lidojedech (tzv. cannibal movies). Snímek vznikl na vlně obrovské popularity a kontroverzí, které na přelomu 70. a 80. let vzbuzovaly nízkorozpočtové italské dobrodružné horory plné násilí. Lenzi, považovaný za jednoho z kmotrů tohoto podžánru díky svému předchozímu filmu „Muž z hluboké řeky“ (1972), se rozhodl spojit konvenci džunglového survivalu s motivem výrazně inspirovaným skutečnou tragédií v Jonestownu z roku 1978, kde došlo k masové sebevraždě členů fanatické sekty Chrám lidu. Děj filmu se zaměřuje na osudy Sheily Morrisové (v podání švédské herečky Janet Agren), mladé ženy, která se vydává na nebezpečnou cestu do džungle jihovýchodní Asie, aby našla svou pohřešovanou sestru Dianu. Po příjezdu na místo si Sheila najme zkušeného žoldnéře a průvodce Marka Butlera (Robert Kerman). Společně pronikají do nepřístupných oblastí tropické divočiny, kde narazí na od světa odříznutou osadu ovládanou charismatickým, ale nebezpečným vůdcem sekty Jonasem Melvynem (v podání Ivana Rassimova). Ukáže se, že náboženská komunita žije v křehkém spojenectví s místním kmenem kanibalů a odhodlaní příchozí se rychle stávají vězni fanatiků. Z hlediska zpracování se „Mangiati vivi!“ vyznačuje nekompromisním zobrazováním brutality, specifickým střihem a surovým režijním stylem Lenziho. Film proslul hojným využíváním bezplatných nebo levných archivních záběrů (tzv. stock footage) z jiných známých italských exploatačních produkcí, včetně filmu „Hora kanibalského boha“ Sergia Martina či předchozích prací samotného Lenziho. Hudební doprovod vytvořený Robertem Pregadiem buduje napětí spojením akčních motivů s znepokojivými tóny ilustračních kompozic. Významným a kritizovaným prvkem filmu zůstávají drastické gore scény a naturalistické záběry zabíjení zvířat. Ačkoli se snímek setkal s ostrou reakcí cenzury v mnoha zemích a ve Velké Británii se dostal na známý seznam „video nasties“, získal mezi fanoušky extrémní kinematografie kultovní status. „Mangiati vivi!“ upevnil pozici Roberta Kermana jako klíčové tváře italského dobrodružného hororu (herec se objevil také ve snímcích „Kanibalové“ a „Cannibal Ferox“) a otevřel režisérovi cestu k natočení filmu „Cannibal Ferox“ z roku 1981, který je považován za nejdrastičtější v jeho kariéře.