Číslo 24

Popis filmu „Číslo 24"

Druhá světová válka je na spadnutí a mladý Nor se odvážně rozhodne nacistům vzdorovat. Svým bojem za svobodu přitom utváří i budoucnost celé země.

„Číslo 24“ (originální název: Nr. 24) v režii Johna Andrease Andersena je norský historicko-válečný dramatický snímek, který se zaměřuje na život jedné z nejvýznamnějších postav v historii Norska 20. století – Gunnara Sønstebyho. Sønsteby, známý pod krycím jménem „Kujon“ a titulním „Číslem 24“, se stal vůdcem norského hnutí odporu (Oslogjengen) během německé okupace za druhé světové války. Andersenův snímek zapadá do bohaté tradice skandinávské historické kinematografie a snaží se spojit velkolepý akční film s hlubokým psychologickým portrétem člověka postaveného před extrémní morální volby. Děj filmu vede vyprávění po dvou liniích. Na jedné straně sledujeme osudy mladého Gunnara, obyčejného účetního z Rjukanu, který se po německé invazi do Norska v roce 1940 rozhodne nepodrobit okupantům a přidá se k odboji. Díky neobyčejné chladnokrevnosti, flexibilitě a organizačním schopnostem se rychle stává klíčovým stratégem diverzních akcí v Oslu. Na druhé straně film zobrazuje zralého Sønstebyho, který se po letech setkává s mladou generací, aby se vyrovnal s minulostí a odpověděl na těžké otázky týkající se ceny, jež se platí za hrdinství, a morálních následků zabíjení ve jménu svobody. Režisér John Andreas Andersen vnáší do filmu vynikající cit pro dynamiku a napětí. Kamera obratně vystihuje temnou, dusnou atmosféru okupovaného Osla, kde hrozba číhá na každém kroku a spojenecká diverze vyžaduje přesnost a diskrétnost. Zvláštní pozornost si zasluhuje výkon Sjura Vatne Breana, který přesvědčivě ukazuje vývoj svého hrdiny – od nenápadného mladíka až po bezohledného a efektivního velitele sabotážních operací. Erik Hivju v roli staršího Sønstebyho pak příběhu dodává nostalgii a reflexivní váhu. „Číslo 24“ není jen poctou nejvíce vyznamenanému občanovi Norska, ale také pokusem o přehodnocení mýtu národního hrdiny. Scénář z pera uznávaného spisovatele Erlenda Loeho se nevyhýbá těžkým tématům, jako jsou etická dilemata spojená s rozsudky nad kolaboranty nebo nesmazatelná válečná traumata. Snímek představuje důležitý hlas ve skandinávské diskusi o historické paměti a ceně nezávislosti.