Vysněný život andělů

Popis filmu „Vysněný život andělů"

Isa a Marie se sblíží při práci ve francouzském sweatshopu a brzy začnou sdílet byt, který Marie hlídá pro hospitalizovanou matku s dcerou. Marie, která doufá, že se vyhne životu v boji a chudobě, se sblíží s Chrissem, majitelem nočního klubu, jehož nejpřitažlivějším majetkem jsou peníze. Isa si uvědomuje konečnou marnost tohoto vztahu a snaží se od něj Marii držet dál, ale její vměšování ohrožuje jejich přátelství.

„Vysněný život andělů“ (orig. La Vie rêvée des anges) z roku 1998 je dojemný celovečerní debut francouzského režiséra Ericka Zoncy, který ihned po své premiéře získal uznání kritiků i diváků po celém světě. Film se řadí do proudu surového evropského sociálního realismu přelomu století a staví do středu pozornosti mladou generaci potýkající se s nedostatkem perspektivy, materiální nestabilitou a hledáním vlastní identity. Děj filmu je zasazen do chladného, průmyslového Lille na severu Francie. Sledujeme dvacetiletou Isu (v podání skvělé Élodie Bouchez), bezdomoveckou dívku s neobyčejně veselou povahou, která putuje zemí s bathem a živí se prodejem vlastnoručně vyrobených pohlednic. Na své cestě potkává Marie (Natacha Régnier), uzavřenou, hněvivou a rebelující dívku pracující v šicí dílně. Když Marie souhlasí, že se postará o byt prázdný po autonehodě majitelky a její matky, pozve Isu ke společnému bydlení. Mezi dívkami vzniká komplikované pouto založené na kontrastech. Isa žije přítomným okamžikem, hledá krásu v maličkostech a projevuje obrovskou empatii vůči světu – mimo jiné tím, že v nemocnici navštěvuje náctiletou majitelku bytu ležící v komatu. Marie naopak vnímá svět jako nepřátelský a dravý a vlastní agresi používá jako ochranný pancíř před ublížením. Konflikt postojů se prohlubuje, když se v životě Marie objeví Chris (Grégoire Colin), zámožný a cynický majitel nočního klubu, který začne dívkou manipulovat, což vede k bolestnému napětí ve vztahu obou přítelkyň. Erick Zonca vede vyprávění neobyčejně zručně, vyhýbá se lacinému sentimentalismu i jednoduchým morálním soudům. Vizuální stránka filmu, za kterou stála uznávaná kameramanka Agnès Godard, je založena na detailních záběrech a dynamické kameře z ruky, což divákovi umožňuje téměř fyzicky pociťovat emoce hrdinů. Stejně důležitým prvkem je úsporné využití hudby, díky čemuž hraje prim absolutně přirozené, podmanivé herectví ústřední dvojice hlavních hereček. Premiéra „Vysněného života andělů“ se stala jednou z nejdůležitějších událostí francouzské kinematografie konce 90. let. Film byl entuziasticky přijat na Filmovém festivalu v Cannes a rovněž ovládl udílení Césarů. Zonkovo dílo je dodnes považováno za klasiku francouzského sociálního dramatu, která hloubkově analyzuje problém osamělosti, marginalizace a snů narážejících na brutální realitu.