Žena

Popis filmu „Žena"

Joe Castleman se dočká největšího ocenění, kterého se může spisovateli dostat – Nobelovy ceny za literaturu. Společně se svou ženou Joan se vydávají do Stockholmu na slavnostní ceremoniál. Ovšem již zde začíná napětí mezi ním a Joan postupně stoupat. Velká mediální pozornost i dotěrní novináři nejsou spíše plaché Joan vůbec příjemné. Její nová role, kterou ji situace přisoudila, začíná záhy na povrch vynášet dlouho potlačované věci…

„Žena“ (orig. The Wife) z roku 2017 v režii švédského tvůrce Björna Rungeho je komorní a výrazné psychologické drama natočené podle stejnojmenného románu Meg Wolitzer. Autorkou scenáristické adaptace je Jane Anderson. Děj filmu se zaměřuje na komplikované manželství Joan (v roli vynikající Glenn Close) a Joea Castlemanových (Jonathan Pryce). Zlomovým okamžikem v jejich životě se stává zpráva o udělení Nobelovy ceny za literaturu tomuto muži – uznávanému americkému spisovateli. Manželé se vydávají do Stockholmu, tato cesta se však stává katalyzátorem pro čtyři dekády skrývané křivdy, frustrace a temná tajemství. Zvenčí se Joan zdá být ideální manželkou a oporou manželova úspěchu: je to tichá, důstojná a zdrženlivá žena, která se vzdala vlastních literárních ambicí ve prospěch partnerovy kariéry. Jak přípravy na oficiální ceremoniál sílí, pod hladkým povrchem jejich vztahu se ukazují hluboké trhliny. Napětí stupňuje přítomnost všetečného životopisce Nathaniela Bonea (Christian Slater), který se snaží odhalit pravdu stojící za fenoménem Castlemanovy tvorby. Film klade univerzální otázky o kompromisech ve vztazích, neviditelné práci žen stojících ve stínu slavných mužů a o ceně placené za lež a úspěch. Hlavní hnanou silou filmu je mistrovské herecké duo. Glenn Close vytváří mimořádně odstupňovaný výkon, přičemž svou hru staví na zdrženlivosti, pohledech a subtilních gestech, pod nimiž se postupně probouzí sopka potlačovaných emocí. Její partner Jonathan Pryce s úspěchem vystihuje narcismus, marnivost, ale i povrchní šarm své postavy. Režie Björna Rungeho se vyznačuje zralostí a úsporností prostředků – tvůrce se vzdává levného melodramatismu ve prospěch budování napětí v uzavřených, intimních prostorách hotelových pokojů a konferenčních sálů. „Žena“ se dočkala velmi pozitivního přijetí ze strany filmové kritiky, která s téměř jednoznačným nadšením psala o roli Glenn Close a označovala ji za jednu z nejdůležitějších a nejzralejších v celé hereččině kariéře. Film se rovněž zapojil do významné společenské diskuse týkající se historického marginalizování tvůrčího přínosu žen a stal se univerzálním portrétem obětování, identity a hledání vlastního hlasu.