Ve vězení vlastní mysli. Recenze filmu OtherLife Bena C. Lucase

Ben C. Lucas staví svůj konceptuální thriller na základech dobře známých milovníkům moderní vědeckofantastické kinematografie, přičemž se přesvědčivostí své vize přibližuje nejlepším epizodám kultovního "Black Mirror". Hlavní hrdinka, geniální programátorka Ren Amari, vyvine biologickou látku umožňující nahrávat zahuštěné virtuální zážitky přímo do mozku. Pro testovaného člověka trvá daná epizoda dny nebo týdny, zatímco hodiny v reálném světě odměří pouhých pár sekund. Reżisér mimořádně obratně rozehrává intriku na pomezí vědeckého idealismu a bezohledného obchodního pragmatismu. Lucas vede vyprávění pevnou rukou směrem k temnému psychologickému dramatu a ukazuje, jak se ušlechtilá inovace určená k léčbě traumat bleskově mění v nástroj útlaku a potenciální všelék pro justici.

Po formální stránce si snímek zachovává obdivuhodnou střídmost a mění rozpočtová omezení v nepopiratelnou estetickou přednost. Režisér spolu s kameramanem vytvářejí sterilní, až klaustrofobní prostor laboratorních interiérů, v němž se se světlem pracuje s chirurgickou přesností. Místo stavění na odiv digitálních ohňostrojů se objektiv kamery soustředí na těsné detaily tváří, subtilní detaily a mikroexprese, čímž dokonale vystihuje psychický stav hrdinů uvízlých v pasti vlastních nervových soustav. Klíčovou roli zde hraje také střih – prostřednictvím prudkých střihů a skokové manipulace s časoprostorem nám tvůrci dávají téměř fyzicky pocítit poruchu vnímání hlavní hrdinky. Tuto hypnotickou složku doplňuje úsporný soundtrack, který znepokojivými, pulzujícími tóny buduje atmosféru sílící paranoie a dezorientace.

Velkým pilířem filmu zůstává výkon Jessiky De Gouw, která se převtěluje do postavy Ren s mimořádnou zralostí a emotivní složitostí. Herečka skvěle rozehrává nuance své role, když balancuje mezi vědeckou obsesí, potlačovaným traumatem z minulosti a zoufalým bojem o zachování vlastní identity. Její tvář se stává plátnem, na němž se odráží celá tíha etických následků vlastního objevu. Partnerující T.J. Power jako chladně kalkulující společník jí tvoří ideální kontrapunkt. Power vytváří postavu bez laciné demoničnosti – ztělesňuje prostě bezduchý korporátní přístup zaměřený na zisk a efektivitu, což činí jeho tržního pragmatika o to hrozivějším.

Pod obratně zkonstruovanou vrstvou napínavé krimi skrývá "OtherLife" hluboké otázky filozofické a etické povahy. Film se odvážně zabývá problematikou trestání a samotnou ideou vězeňství 21. století. Lucas nás nucuje k zamyšlení, zda je zavření odsouzeného do virtuální cely na několik desetiletí během pár sekund reálného času humanitární alternativou k tradičnímu trestnímu systému, nebo spíše rafinovanou, nejvyšší formou psychického mučení. Tvůrce s citlivostí zkoumá tvárné hranice lidského vnímání a klade trefnou otázku, co vlastně definuje naši realitu: objektivní, měřitelné skutečnosti, nebo subjektivní, modifikovatelné vzpomínky.

I přes početné přednosti se scénář bohužel nevyhne jistým zjednodušením, jež vyvstávají na povrch zejména v závěru snímku. Ve třetím dějství začíná dosud precizně tkaná dějová konstrukce až příliš spoléhat na vyjeté filmové šablony a předvídatelné zvraty, což mírně oslabuje sílu původního, mimořádně svěžího konceptu. Některé vedlejší linie působí poněkud odbytě a trhané tempo vyprávění v klíčových momentech naznačuje, že tvůrci až příliš spěchali s uzavřením zamotané zápletky.

Bez ohledu na tyto drobné nedostatky je dílo Bena C. Lucase počinem ve všech ohledech hodným doporučení všem příznivcům inteligentního sci-fi. Jistě jej ocení diváci, kteří v žánrové kinematografii hledají obratně vedenou záhadu a záminku k hlubší diskusi o etických hranicích rozvoje biotechnologií a preferují psychologický realismus před efektními, avšak prázdnými počítačovými triky.