71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls

Popis filmu „71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls"

71 scenes revolving around multiple Viennese residents who are by chance involved with a senseless gun slaughter on Christmas Eve.

„71 fragmentů“ (původní název: „71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls“) z roku 1994 je třetí částí takzvané „ledové trilogie“ (německy Gletscher-Trilogie) Michaela Hanekeho, do níž patří také předchozí díla rakouského režiséra: „Sedmý kontinent“ (1989) a „Bennyho video“ (1992). Film, poprvé uvedený na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v sekci Quinzaine des Réalisateurs, dodnes zůstává jednou z nejvýraznějších a nejbezkompromisnějších studií sociální necitlivosti, odcizení a náhodnosti násilí v moderním západním světě. Děj filmu se zaměřuje na události z období Vánoc roku 1993 ve Vídni a směřuje k tragické, bezmyslné střelbě v budově banky. Haneke se však nesoustředí pouze na samotný vyvrcholení, ale s chladnou přesností rekonstruuje mozaiku lidských osudów, které tomuto incidentu předcházely. Sledujeme příběhy několika zpočátku nesouvisejících postav: rumunského uprchlíka, malého Mariana, který se snaží přežít v ulicích cizího města; staršího, osamělého muže, jenž marně hledá kontakt se svými blízkými; manželů toužících po adopci malé holčičky a mladého studenta Maxe, jehož obyčejný život vyplňují tréninky stolního tenisu a drobné frustrace. Všechny tyto linie doprovázejí autentické televizní záběry informující o konfliktu na Balkáně, politické krizi na Haiti nebo společenských skandálech známých osobností. Hanekeho režijní styl v tomto dramatu dosahuje pozoruhodné úrovně formální přísnosti. V souladu s názvem je vyprávění rozděleno do 71 samostatných epizod oddělených černými plochami. Tvůrce se zcela vzdává tradiční příčinně-důsledkové struktury i emotivní doprovodné hudby a nahrazuje je odtažitým pozorováním každodenní rutyny postav. Kamery jsou umístěny v širokých záběrech a dlouhé, statické záběry nucují diváka aktivně skládat významy a vnímat rostoucí nemožnost navázat mezi lidmi skutečný dialog. Herectví je založeno na zdrženlivosti a absenci přehrávání emocí, což dokonale zapadá do režisérova chladného konceptu. Postavy nevysvětlují své motivace v dlouhých monolozích; jejich psychický stav se projevuje prostřednictvím jednoduchých, mechanických úkonů. „71 fragmentů“ získalo uznání kritiků jako mimořádně prozíravá diagnóza informační společnosti, v níž záplava drastických zpráv ze světa vede k úplné lhostejnosti vůči utrpení druhých. Film je klíčovým dílem v Hanekeho tvorbě a předznamenává motivy, které režisér rozvíjel v pozdějších snímcích, jako jsou „Kód neznámý“ nebo „Skrytý“.