Adieu Berthe ou l'enterrement de mémé

Popis filmu „Adieu Berthe ou l'enterrement de mémé"

"Adieu Berthe ou l'enterrement de mémé" je francouzská komedie ze života z roku 2012 v režii Bruna Podalydèse. Film měl světovou premiéru na 65. Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v prestižní sekci Quinzaine des Réalisateurs. Tvůrci díla, bratři Bruno a Denis Podalydèsovi, vytvořili hřejivý, hořkosladký příběh o ztrátě, krizi středního věku a obtížnosti dělání definitivních životních rozhodnutí. Tento snímek dokonale zapadá do režisérova autorského stylu, který spojuje absurditu, diskrétní melancholii a poetickou inteligenci blízkou francouzským klasikům žánru. Hlavním hrdinou filmu je Armand (v podání Denise Podalydèse), pařížský lékárník a zapálený amatérský iluzionista, který se nachází v komplikované citové situaci. Již delší dobu vězí v citovém trojúhelníku: nedokáže se rozhodnout pro odchod od manželky Hélène a zároveň neustále slibuje novou budoucnost své milence Alix. Pokusy o udržení rovnováhy a vyhnutí se konfrontaci naruší zpráva o smrti jeho babičky Berthe. Armand je pověřen úkolem zorganizovat pohřeb, což ho nutí čelit absurditě pohřebních procedur i vlastní ne zcela uspořádané všednodennosti. Podalydès buduje vyprávění plné lehkosti a subtilních vizuálních vtipů. Kouzelnické triky a Armandova iluzionistická vášeň se stávají jasnou metaforou jeho životního postoje – neustálého útěku před realitou a pokusů zmizet, kdykoliv se situace stane příliš obtížnou. V hlavní roli skvěle exceluje Denis Podalydès, který vytváří postavu ztraceného, ale neustále sympatického muže. Vynikající podporu poskytují jeho herecké partnerky: Valérie Lemercier v roli výstřední Alix a Isabelle Candelier jako umírněná manželka. Režisér Bruno Podalydès se na plátně rovněž objevuje v zapamatovatelné vedlejší roli. Vizuální a hudební stránka filmu podtrhují jeho komorní charakter. Kamera Alaina Leventa se zaměřuje na subtilní gesta hrdinů a detaily všedního dne, což celku dodává hřejivou atmosféru. Scénografie zahrnující labyrinty úřadů a pohřebních ústavů v kontrastu s poklidným francouzským venkovem vytváří specifický rozpor mezi vážností smrti a lehkostí komediální formy. Hudební doprovod harmonicky ladí s průběhem děje a umocňuje hořkosladký tón díla. Film se setkal s velmi příznivým přijetím u kritiky, která chválila jeho bezprostřednost a smysl pro humor při otevírání závažných témat. Scénář z pera bratří Podalydèsovéch ocenila Francouzská filmová akademie, když mu udělila nominaci na cenu César v kategorii nejlepší původní scénář. Snímek zůstává zdařilým příkladem inteligentní francouzské komedie, která dokáže pobavit, aniž by se vyhýbala reflexivnímu pohledu na lidské slabosti.