Backrooms

Kane Parsons při posouvání hranic svého autorského konceptu od krátkých videí k téměř dvouhodinové celovečerní stopáži sází na mimořádně systematické, až ascetické budování napětí. Režisér se zcela vědomě vzdává laciných, konvenčních lekaček založených na hluku a agresivním střihu. Místo toho divákům servíruje dospělý psychologický horor s výraznými prvky sci-fi. Klíčem k jeho režii se stává neobyčejný cit pro proporce: Parsons dokonale balancuje mezi komorní intimitou mezilidských vztahów a skličujícím, až kosmickým měřítkem absolutně cizího, nepochopitelného světa.

Vizuální a zvuková stránka představují bezpochyby klíčové nástroje pro vytváření klaustrofobní absurdity. Ve vizuální složce dominují sterilní, zažloutlé a vybledlé tapety, které pod objektivem kamery získávají rozměr autentické, hmotné noční můry. Záběr po záběru sledujeme nekonečnou spleť chodeb, v níž práce kamery umocňuje pocit úplné prostorové dezorientace. Stejně mistrovsky je navržena i zvuková složka. Zvuková vrstava stojí na mikroskopických nuansech — monotónní, hypnotizující bzukot zářivek, dutá ozvěna kroků na levném koberci a hrozivé, až hmatatelné ticho způsobují, že to, co zůstává nevysloveno a skryto za hranicí viditelnosti, děsí daleko více než přímé konfrontace s neznámem.