Black Panthers

Popis filmu „Black Panthers"

V léte roku 1968 pobývala francouzská režisérka Agnès Varda v Kalifornii, kde doprovázela svého manžela Jacquesa Demyho, který v Los Angeles natáčel film „Obchod s modelkami“ („Model Shop“). Zafascinována společenskou energií, protikulturními hnutími a rasovým napětím ve Spojených státech se Varda vydala do Oaklandu. Právě tam namířila objektiv své kamery na začínající a dynamicky se rozvíjející Stranu Černých panterů. Plodem těchto pozorování se stal krátkometrážní dokumentární film „Black Panthers“ (známý také pod názvem „Huey“), který představuje jedno z nejbezprostřednějších a nejunikátnějších svědectví té doby. Hlavním ústředním motivem dokumentu jsou demonstrace a shromáždění uspořádaná aktivisty za účelem propuštění Hueye P. Newtona, spoluzakladatele uskupení, který byl tehdy ve vazbě na základě obvinění ze zabití policisty. Varda získala výjimečný přístup k lídrům hnutí – ve filmu se mimo jiné objevuje unikátní rozhovor s samotným Newtonem natočený za mřížemi a také vyjádření Eldridge Cleavera. Režisérka se však neomezuje pouze na politické projevy z tribuny. Ukazuje široké spektrum činností organizace: od bezplatných snídaňových programů pro děti z chudých rodin přes lekce historie a ideologie až po výcvik sebeobrany a musštru. Po formální stránce film čerpá z principů přímého kina (cinéma vérité) a estetiky Francouzské nové vlny. Za použití lehké, příruční 16mm kamery vytváří Varda blízký a autentický portrét. Důležitou roli zde hraje feministická perspektiva režisérky. Věnuje zvláštní pozornost postavení žen uvnitř Strany Černých panterů a dává hlas Kathleen Cleaver. V rozhovoru s ní otevírá téma zrovnoprávnění pohlaví v revolučním boji a také kulturní význam přírodních účesů afro jako symbolu odmítnutí standardů krásy vnucených bílou většinou. Dokument Vardové vyniká na pozadí tehdejších zpráv amerických masmédií, která Černé pantery zobrazovala téměř výhradně jako nebezpečné teroristické uskupení. Francouzská režisérka nahlíží na své hrdiny s empatickým porozuměním a vidí v nich lidi bojující za sociální spravedlnost, důstojnost a sebeurčení. Ačkoli byl film původně objednán francouzskou veřejnoprávní televizí ORTF, byl z politických důvodů zablokován a odvysílán se zpožděním, postupem času získal status kanonického dokumentu své doby, který spojuje společenskou angažovanost s uměleckou citlivostí.