Neohlížej se

Popis filmu „Neohlížej se"

Snímek Neohlížej se je o šedesátých letech a o člověku, který je pro mnohé jejich ztělesněním. Bob Dylan je mnohem víc než pouhý folkový zpěvák, mnohem víc než básník, jehož poezie je jediná, kterou si někteří lidé pamatují, mnohem víc než mladík připomínající Jacka Kerouaca. Dylan je síla, která nás přenesla z jedné éry do jiné. Jeho slova jsou mnohoznačná, jeho styl se neustále mění a jeho vyhýbání se publicitě je obsedantní, nicméně navzdory všemu on sám zůstává nepřehlédnutelným hlasem moderní doby. Film byl natočen během třítýdenního koncertního turné ve Velké Británii na jaře roku 1965. Spíše než záznam neobvyklého turné je tento dokument intimním portrétem jednoho z nejdůležitějších hudebníků naší doby.

Bob Dylan: Dont Look Back (název oficiálně psaný bez apostrofu) z roku 1967 v režii D. A. Pennebakera je milníkem v historii dokumentárního filmu a hudebního filmu. Snímek zachycuje britské turné třiadvacetiletého Boba Dylana, které se uskutečnilo na jaře roku 1965. Byl to přelomový moment v kariéře amerického písničkáře – období těsně před jeho slavným přechodem na elektrický zvuk na festivalu v Newportu, kdy se z ikony angažovaného folku proměňoval v globální rockovou hvězdu a jeden z nejvýznamnějších článků tehdejší protikultury. Místo klasické reportáže s rozhovory a komentářem mimo obraz použil Pennebaker průkopnickou estetiku Direct Cinema (přímého kina). Režisér spolu s malým štábem používal lehkou, přenosnou 16mm kameru a zaznamenával události bez umělého osvětlení nebo hraných scén. Kamera doprovází Dylana na každém kroku: v hotelových pokojích, v limuzínách, v zákulisí koncertních sálů i během setkání s tiskem. Divák se stává svědkem hudebníkovy mimořádné charismy, jeho poetické brilantnosti, ale také netrpělivosti vůči opakujícím se a povrchním dotazům britských novinářů. Na plátně se vedle Dylana objevuje řada výrazných osobností z jeho tehdejšího okolí, mimo jiné zpěvačka Joan Baez, charismatický manažer Albert Grossman, hudebník Bob Neuwirth a také mladý skotský písničkář Donovan či Alan Price ze skupiny The Animals. Nezapomenutelným prvkem filmu je jeho úvodní sekvence, která představuje jeden z prvních moderních videoklipů v historii populární hudby. V několikanominutovém klipu k písni „Subterranean Homesick Blues“ stojí Dylan v uličce nedaleko londýnského hotelu Savoy a odhazuje kartonové cedule s klíčovými slovy z textu písně, zatímco v pozadí hovoří básník Allen Ginsberg a Bob Neuwirth. Film sklidil entuziastické recenze a měl obrovský vliv na další generace dokumentaristů a tvůrců videoklipů. „Dont Look Back“ bez příkras a zbytečného sentimentalismu ukázal zákulisí hudebního průmyslu a tlak doprovázející velkou slávu. V roce 1998 bylo Pennebakerovo dílo oficiálně oceněno za svůj přínos kultuře a vybráno k uchování v Národním filmovém registru (National Film Registry) Knihovnou Kongresu Spojených států amerických jako film s mimořádným historickým, kulturním a estetickým významem.