Derren Brown: Pushed to the Edge

Popis filmu „Derren Brown: Pushed to the Edge"

Derren Brown investigates the power of social compliance by persuading an unwitting member of the public into believing that they have pushed someone to their death.

„Derren Brown: Pushed to the Edge“ (na platformě Netflix vydaný pod názvem „Derren Brown: The Push“) je jedním z nejvíce diskutovaných a nejkontroverznějších televizních psychologických experimentů posledních let. Pořad vyprodukovaný pro britskou stanici Channel 4 a režírovaný Jonem Richardsem klade základní otázku o lidské přirozenosti: je běžný, zákona dbalý občan pod vlivem sofistikované manipulace a společenského tlaku schopen spáchat děsivý čin, jakým je strčení člověka ze střechy? Britský iluzionista a mentalista Derren Brown se zde vrací ke konceptům známým z klasických výzkumů sociální psychologie, jako je slavný experiment Stanleyho Milgrama, přenáší je však do reality moderní reality TV a logistiku inscenace dovádí do absolutního extrému. Hlavním objektem experimentu je Chris Kingston – nic netušící muž vybraný z tisíců uchazečů pod záminkou účasti v zcela jiném projektu. Ocitá se přímo uprostřed slavnostního charitativního galavečera fiktivní nadace „Push“, kterého se účastní najatí herci, celebrity a vlivní sponzoři. Brown využívá psychologickou techniku „noha ve dveřích“ (foot-in-the-door technique) a nutí účastníka k nejprve drobným, zdánlivě bezvýznamným ústupkům – od označení nevegetariánských předkrmů jako vegetariánské až po vydávání se za bohatého dárce. S každou minutou manipulace sílí a tlak skupiny i autorit nic netušícího účastníka přemáhá, což ho vede do situace závodu s časem, v níž je nucen pomoci ukrýt tělo údajně zesnulého mecenáše nadace, až po finální morální pat na střeše budovy. Režisér Jon Richards precizně buduje napětí připomínající nejlepší filmové thrillery. Díky použití více než padesáti skrytých kamer a mikroportů diváci sledují každý pohyb, zaváhání a změnu mikroexpresí v obličeji hlavního hrdiny. Klíčovou roli v úspěchu intriky hraje skvělé, chladné herectví jeho partnerů, kteří na něj přesvědčivě vyvíjejí tlak okolí. Celé to doplňuje dynamic střih a znepokojivá hudba, jež umocňují rostoucí pocit paranoie. Pořad „Pushed to the Edge“ vyvolal obrovskou debatu o etických hranicích v televizních experimentech a o náchylnosti moderního člověka ke konformismu. Kritici i diváci chválili mistrovské zpracování a hluboký sociologický smysl celého projektu, který ukázal, jak snadno lze jednotlivce zmanipulować postupným posouváním hranic jeho morálky.