Dunkerk

Popis filmu „Dunkerk"

Válečné drama vycházející ze skutečných událostí, k nimž došlo na jaře 1940 u severofrancouzského Dunkerku. Evakuace proběhla pod krycím názvem „Operace Dynamo“. Téměř 400 000 britských vojáků se ocitlo v pasti, když obranný perimetr před nepřítelem drželi Francouzi a každou hodinu se zmenšoval. Statisíce vojáků se tak nachází na pláži u jediného mola a čekají na pořádné lodě, které by je evakuovaly. Pro snímek je charakteristická atmosféra strachu, že se Němcům podaří prolomit poslední zbytky obrany a zmasakrují britské vojáky na pláži. Každý se tak chce zachránit.

„Dunkerk“ (2017) v režii Christophera Nolana je monumentální historicko-válečné dílo představující obdivuhodnou rekonstrukci jedné z nejdramatičtějších operací druhé světové války. Snímek zachycuje průběh operace „Dynamo“, tedy evakuaci více než 300 tisíc spojeneckých vojáků, kteří byli v květnu a červnu 1940 obklíčeni německými silami na plážích severní Francie. Místo toho, aby se Nolan zaměřil na velkou politiku nebo kabinetní narativy generálů, namíří objektiv kamery přímo na obyčejné účastníky těchto událostí: vystrašené mladé rekruty, civilní námořníky plující na pomoc a piloty kryjící evakuaci ze vzduchu. Nolanovo režijní mistrovství se projevuje v unikátní vyprávěcí struktuře filmu rozdělené do tří časových a prostorových rovin: souš („1. Molo“ – zahrnující týden událostí), moře („2. Moře“ – zahrnující jeden den) a vzduch („3. Vzduch“ – zahrnující pouhou jednu hodinu). Tyto tři odlišné perspektivy se navzájem prolínají a vytvářejí mimořádně soudržný a napínavý celek. Nolan se téměř zcela vzdává tradičních dialogů a dějové expozice a nahrazuje je čistým filmovým zážitkem, v němž se strach, dezorientace a vůle přežít stávají hlavními motivy provázejícími diváka celým snímkem. V obsazení se objevují jak mladí, tehdy neznámí herci, jako Fionn Whitehead nebo na velkém plátně debutující hudebník Harry Styles, tak i zkušená garda v podobě Marka Rylance, Kennetha Branagha, Cilliana Murphyho či Toma Hardyho. Výkon Hardyho, který většinu filmu stráví v těsném kokpitu stíhačky Spitfire s obličejem zakrytým kyslíkovou maskou, je výjimečným příkladem herectví založeného výhradně na expresi očí a nuancích gest. Realismus zobrazovaných událostí umocňuje fakt, že se Nolan důsledně vyhýbal počítačem generovaným efektům (CGI) a využil skutečné torpédoborce, historická letadla a tisíce komparzistů přímo na autentických plážích Dunkerku. Vizuální a zvuková stránka filmu je propracována do nejmenších detailů. Kamera Hoyteho van Hoytemy, pořízená pomocí velkoformátových kamer IMAX a 65mm filmu, vtahuje diváka přímo do středu válečné vřavy. Hudební doprovod složený Hansem Zimmerem pak staví na neustálém stupňování napětí s využitím sluchové iluze známé jako Shepardův tón. Do soundtracku byl rovněž zakomponován zvuk tikajících kapesních hodinek samotného režiséra, což vytváří neustále hypnotizující a znepokojivý rytmus. „Dunkerk“ sklidil obrovské uznání kritiků i diváků po celém světě, získal řadu ocenění včetně tří sošek Ceny Akademie a upevnil Nolanovu pozici jednoho z nejvýznamnějších tvůrců současného autorského filmu.