Podsvětí Šanghaje

Popis filmu „Podsvětí Šanghaje"

O zfilmování stejnojmenného dramatu Johna Coltona usilovalo od roku 1926 několik studií. Cenzurní dohled však zůstával neoblomný. Předloha se zabývala prostředím nevěstince, mezirasovým vztahem, nemanželským dítětem, otroctvím bělochů v Orientu, vraždou, nymfomanií a drogovou závislostí. I první verze scénáře z roku 1941 byla zamítnuta na základě námitek proti "vulgární sexuální nevázanosti a nedostatečné přítomnosti morálních hodnot". Do filmové podoby se hra dostala jen v upravené podobě. Děj se odehrává v hráčském doupěti, jehož majitelka plánuje nemilosrdnou pomstu na svém domnělém svůdci prostřednictvím jeho dcery Poppy, vášnivé kuřačky opia a gamblerky. Sternberg film řadil mezi ta svá díla, u nichž "necítil příliš velkou touhu je obhajovat". Přesto jde z hlediska jeho tvorby o zajímavý film s dekadentní atmosférou kasin a opiových dýchánků.

„Gesto v Šanghaji“ (původní název: *The Shanghai Gesture*) z roku 1941 je jedním z nejpozoruhodnějších a nejfascinujících projektů v tvorbě Josefa von Sternberga. Film je adaptací slavné a po léta zakázané divadelní hry Johna Coltona z roku 1925. Vzhledem k na svou dobu drastickým tématům – prostituci, drogové závislosti a morální depravaci – byl text po více než desetiletí považován za nemožný pro zfilmování v Hollywoodu. Sternberg se však této výzvy ujal, přičemž nevěstinec změnil na titulní kasino a pod bdělým dohledem hollywoodských cenzorów z Haysova úřadu jemně propašoval temné podtexty. Děj filmu se odehrává v dekadentním, multikulturním Šanghaji. Majitelkou exkluzivního a zlověstného hazardního doupěte je chladná, bezohledná Mother Gin Sling (v podání Ony Munson). Její dominance v lokálním podsvětí je ohrožena, když vlivný britský finančník Sir Guy Charteris (Walter Huston) odkoupí pozemek, na němž podnik stojí, a hrozí jeho zavřením. Majitelka kasina v odvetě zatáhne do sítě intrik a hazardní závislosti Charterisovu mladou dceru Poppy (Gene Tierney). Dívka rychle podlehne kouzlu tajemného, cynického doktora Omara (Victor Mature), což ji přivádí na pokraj morálního a finančního úpadku. Z formalního hlediska je snímek přehlídkou jedinečného vizuálního stylu Josefa von Sternberga. Režisér vytváří dušnou, až klaustrofobní atmosféru plnou hustých stínů, cigaretového kouře, exotických rekvizit a barokního přepychu. Výrazná černobílá kamera a propracovaná výprava Borise Levena budují snové klima, jež se stalo jedním ze základních kamenů tehdy se rodícího žánru film noir. Architektura kasina s centrálně umístěným ruletovým stolem připomíná mýtickou propast, v níž hrdinové pomalu ztrácejí vlastní identitu. Herci a jejich výkony představují silnou stránku snímku. Gene Tierney přesvědčivě zachycuje proměnu své hrdinky z nevinné dívky z vyšší společnosti v ženu posedlou hazardem. Ona Munson vytváří sošnou a děsivou postavu, i když její stylizovaná maska zapadá do tehdejší hollywoodské manýry, kdy asijské postavy hráli západní herci. Walter Huston pro změnu vnáší do filmu vážnost a tragiku, zatímco Victor Mature celek doplňuje jako charismatický manipulátor. V době premiéry se snímek setkal ze strany kritiků s rozporuplnými recenzemi, které mu vytýkaly melodramatickou přehnanost. S odstupem času však film „Gesto v Šanghaji“ získal status kultovního díla a fascinujícího příkladu pozdního Sternbergova stylu. Přestože film neovládl pokladny kin, ocenila jej Filmová akademie dvěma nominacemi na Oscara a dodnes zůstává ceněným příkladem hollywoodské stylistiky 40. let.