Le Juge Fayard dit Le Shériff

Popis filmu „Le Juge Fayard dit Le Shériff"

„Le Juge Fayard dit Le Shériff” z roku 1977 v režii Yvese Boisseta je jedním z nejvýznamnějších děl francouzské společensky a politicky angažované kinematografie 70. let. Snímek vznikl v období, kdy se ve Francii stal neobyčejně populárním žánr realistické kriminálky odhalující korupci v nejvyšších patrech moci. Přímou inspirací pro scénář byl skutečný a otřesný příběh vyšetřujícího soudce François Renauda, který byl zavražděn v Lyonu v roce 1975. Boisset, známý svým bezkompromisním přístupem k obtížným společenským tématům, vytvořil strhující portrét jedince bojujícího s bezduchým a zkaženým systémem. Děj se zaměřuje na postavu Jean-Marie Fayarda, mladého a neobyčejně ambiciózního vyšetřujícího soudce pracujícího v provinčním francouzském městě. Kvůli svým nekonvenčním pracovním metodám, neústupnosti a neochotě dělat ústupky zločincům a vlivným osobnostem získává Fayard přezdívku „Šerif“. Při vyšetřování série přepadení a vražd narazí hrdina na stopu spojující svět organizovaného zločinu s vysokými státními úředníky a tajnými politickými strukturami. Navzdory tlaku ze strany nadřízených a přímým výhrůžkám nehodlá soudce od vyšetřování ustoupit, což pro něj představuje smrtelné nebezpečí. Titulní roli ztvárnil Patrick Dewaere, jenž vytvořil jeden z nejvýraznějších a nejpamatovatelnějších výkonů své kariéry. Dewaere zobrazil Fayarda jako člověka plného vášně, ale i vnitřních rozporů – na jedné straně nekompromisního stíhatele zločinu, na druhé straně zranitelného idealistu. Na plátně mu sekundují vynikající vedlejší herci, včetně Philippe Léotarda, Jeana Bouise či Marcela Bozzuffiho. Boissetova režie se vyznačuje dynamickým tempem, surovým realismem a zručným budováním napětí. Významnou roli zde hrají rovněž drsná kamera a hudební doprovod zkomponovaný Philippem Sardem, který dokonale podkresluje dušnou a znepokojivou atmosféru příběhu. Film vyvolal v době své premiéry ve Francii obrovské politické kontroverze. Vzhledem k odvážným odkazům na skutečně fungující organizace napojené na moc čelila produkce tlaku cenzury a soudním žalobám, což tvůrce donutilo upravit některé zvukové stopy v kinokopiích. Navzdory těmto překážkám zaznamenal snímek velký divácký úspěch a získal uznání kritiky, přičemž obdržel prestižní cenu Prix Louis-Delluc. Dnes zůstává film vlajkovým příkladem francouzského politicko-kriminálního dramatu, zapamatovatelným díky skvělému herectví Dewaera a neohroženému přístupu tvůrců k tématu moci.