Die dritte Generation

Popis filmu „Die dritte Generation"

„Třetí generace“ (něm. Die dritte Generation) z roku 1979 v režii Rainera Wernera Fassbindera je jednou z nejprovokativnějších a nejbezkompromisnějších politických satyr v historii Nového německého filmu. Snímek vznikl krátce po traumatických událostech tzv. Německého podzimu roku 1977, kdy atentáty a únosy organizované levičáckou teroristickou Frakcí Rudé armády (RAF) otřásly Spolkovou republikou Německo. Fassbinder sleduje prostředí fiktivní teroristické buňky působící v Západním Berlíně. Její členové však nejsou ideovými revolucionáři, ale úředníky, studenty a hospodyněmi pocházejícími ze střední třídy. Frustrovaní a bez hlubší politické reflexe přistupují ke konspirační činnosti téměř jako k vzrušující společenské hře nebo módnímu životnímu stylu. Děj filmu získává cynický rozměr, když se na scéně objevuje P. J. Lurz (v této roli Eddie Constantine), bezohledný americký magnát v oblasti počítačového průmyslu a bezpečnostních systémů. Podnikatel si uvědomuje, že všeobecný strach z terorismu je nejlepším hnacím motorem pro prodej jeho sledovacích technologií. Rozhodne se tajně financovat a provokovat činnost teroristické buňky, aby vyvolal ve společnosti paniku a přinutil stát k nákupu svých zařízení. Fassbinder na tomto základě staví hořkou diagnózu světa, v němž se hranice mezi rozvratným terorismem a bezohledným kapitálem zcela stírá. Po realizační stránce vyniká „Třetí generace“ mimořádně hustou atmosférou a novátorskou audiovizuální formou. Po celou dobu projekce je v pozadí neustále slyšet šum televizních a rozhlasových přijímačů vysílajících zprávy a politické debaty, což podtrhuje motiv mediálního přetížení podněty a lhostejnosti společnosti. Což je v tvorbě Fassbindera výjimečné, režisér se sám postavil za kameru jako hlavní kameraman. V obsazení se objevili jeho stálí spolupracovníci, mimo jiné Hanna Schygulla, Volker Spengler, Margit Carstensen, Hark Bohm a Udo Kier, a také francouzská hvězda Bulle Ogier. V době premiéry vyvolal film obrovské kontroversie a setkal se s kritikou téměř ze všech stran politické scény. Pravice obviňovala režiséra z relativizování násilí, zatímco levice mu vytýkala, že zobrazuje revolucionáře jako bezmyšlenkovité loutky bez programu. S odstupem času je však „Třetí generace“ považována za jedno z nejvýstižnějších a nejodvážnějších Fassbinderových děl, které nekompromisně poukazuje na absurditu radikalismu, povrchnost moderní kultury a cynismus autoritářského kapitálu.