Ve slepé uličce

Popis filmu „Ve slepé uličce"

Na tom starém hradě na northumberlandském pobřeží měl prý kdysi Sir Walter Scott napsat svého Roba Roye. Dodnes se tu dochoval jeho autentický husí brk i mnohé další památky Mistrovy osobnosti. Tak to alespoň nečetným návštěvníkům své "pevnosti", jak tomu sídlu hrdě říká, tvrdí jeho momentální výstřední majitel. Angličan George, který tu žije se svou mladou, krásnou francouzskou manželkou. Bál se možná, když se zbavoval svého prosperujícího podniku a rozhodoval se pro život v ústraní, aby mu ji svody velkoměsta neodvedly. Neuvědomil si ovšem, že Osudu člověk neunikne. A "Osud" se právě v této chvíli k této výspě civilizace neodvratně blíží. Osud v podobě dvou raněných gangsterů, kteří se po zpackané akci nutně potřebují alespoň na chvíli někam zašít. A jelikož široko daleko není nic vhodnějšího...

„Slepá ulička“ (v originále „Cul-de-sac“) z roku 1966 je třetí celovečerní film v tvorbě Romana Polańského, natočený ve Velké Británii krátce po komerčním i uměleckém úspěchu „Hnusu“. Scénář, napsaný společně s režisérovým dlouholetým spolupracovníkem Gérardem Brachem, se vrací k motivům psychologického uvěznění, absurdu a složitých her dominance a podřízenosti. Děj filmu je zasazen do drsného, od světa odříznutého středověkého hradu na anglickém ostrově Holy Island, kde rytmus života hrdinů určují cyklické přílivy a odlivy moře. Na hradě žije podivínský manželský pár: George (Donald Pleasence), zženštilý a excentrický zralý muž, který prodal prosperující továrnu, aby se mohl věnovat malířství, a jeho výrazně mladší, nespoutaná francouzská manželka Teresa (Françoise Dorléac). Jejich monotónní a napětím naplněná všednodennost se prudce změní, když se na ostrově objeví dva gangsteři na útěku před policií – těžce raněný Albie a drsný, dominantní Dickey (Lionel Stander). Po poruše auta, které uvízlo kvůli mořskému přílivu, se zločinci ukryjí v sídle, kde čekají na příjezd svého tajemného šéfa Katelbacha a vnášejí do života obyvatel prvek chaosu a hrozby. Polański ve filmu mistrovsky kombinuje prvky psychologického thrilleru, černé komedie a absurdního divadla, jasně inspirovaného dramaturgií Samuela Becketta, zejména hrou „Čekání na Godota“. Pocit odcizení a tísnivé atmosféry umocňuje vynikající černobílá kamera Gilberta Taylora, ukazující osamění hrdinů na pozadí pusté, větrné krajiny. Mimořádně důležitou roli hraje také experimentální jazzový doprovod složený Krzysztofem Komedou. Za vyzdvižení stojí výrazné herecké výkony, zejména Donald Pleasence, který vytvořil působivý portrét mužské bezmocnosti a neurózy. Produkci „Slepé uličky“ na ostrově Lindisfarne provázely početné organizační potíže, špatné počasí a konflikty mezi režisérem a členy obsazení. I přes tyto komplikace sklidil konečný výsledek uznání kritiky a přinesl Polańskému hlavní trofej na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Dnes je „Slepá ulička“ považována za jedno z nejbezkompromisnějších, nejautoričtějších a stylisticky nejdospělejších děl v raném období tvorby polského režiséra.