Můj život Cuketky

Popis filmu „Můj život Cuketky"

Cuketka není žádná padavka, ale malý čiperný chlapec. Poté, co přijde o maminku, má pocit, že je sám na světě. To ale ještě neví, s kým se ve svém novém životě – v dětském domově – setká. Simon, Ahmed, Jujube, Alice a Béatrice: ti všichni si procházejí nelehkým dětstvím, ale zároveň zůstávají malými hravými dětmi. A pak je tu ještě Camille. Když vám je 9 let, je tak snadné se zamilovat a objevovat nové věci. A co takhle být kromě toho ještě šťastný?

„Můj život Cukety“ (v orig. „Ma vie de Courgette“) z roku 2016 je pozoruhodný francouzsko-švýcarský animovaný snímek, který získal uznání kritiků i publika po celém světě. Film režírovaný Claudem Barrasem je adaptací románu Gillesa Parise z roku 2002 s názvem „Autobiographie d'une courgette“. Klíčovou roli při převádění tohoto dojemného příběhu na plátno sehrála uznávaná francouzská režisérka a scenáristka Céline Sciamma, která napsala scénář a dodala vyprávění subtilní, realistický tón zbavený levného sentimentalismu. Světová premiéra filmu se konala v rámci prestižní sekce Directors' Fortnight na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2016, kde bylo dílo okamžitě prohlášeno za jeden z nejvýznamnějších počinů současné stop-motion animace. Hlavním hrdinou je devítiletý Ikar, který žije v péči matky samoživitelky bojující se závislostí na alkoholu. Chlapec preferuje, aby mu říkali Cuketa – přezdívkou, kterou mu dala jeho maminka. Když matka při nešťastné nehodě zemře, osamělého a dezorientovaného chlapce se ujme laskavý policista Raymond. Cuketa se dostává do komorního dětského domova, kde žije skupina dětí se stejně těžkými osudy a zavazadlem zkušeností. Přestože jsou začátky na novém místě plné výzev a pocitu cizoty, hrdina si postupně navazuje vztahy se svými vrstevníky – včetně neposlušného Šimona a nově příchozí Kamily. Společně se učí vyrovnávat s traumatem, obnovovat důvěru ke světu a nacházet radost a naději v obtížné realitě. Vizuální stránka filmu staví na tradiční loutkové animaci (stop-motion). Tvůrci použili ručně vyrobené loutky s charakteristickými, proporčně velkými hlavami a velkýma, mimořádně expresivníma očima. Tato stylistika umožňuje neobyčejně hluboký vhled do vnitřních emocí hrdinů bez nutnosti nadměrného slovního vyjadřování či doslovnosti. Významným trumfem produkce je také naturalismus ve zvukové složce – hlasy dětským postavám propůjčili mladí amatéři bez předchozích hereckých zkušeností, což dialogům dodává nebývalou autenticitu. Celé dílo doplňuje výrazná, intymní hudba, kterou složila švýcarská umělkyně Sophie Hunger a která dokonale ladí s atmosférou příběhu. „Můj život Cukety“ je pozoruhodné dílo, které dokáže zralým a neobyčejně citlivým způsobem vyprávět o těžkých tématech – zármutku, samotě a zanedbávání – z dětské perspektivy, aniž by přitom sklouzávalo k přehnanému dramatismu. Film dokazuje, že animace je vynikajícím médiem k otevírání složitých a bolestivých společenských témat. Snímek zaznamenal obrovský umělecký úspěch a získal mimo jiné dvě prestižní ceny César, Evropskou filmovou cenu a nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší animovaný dlouhometrážní film.