Pianista

Popis filmu „Pianista"

Příběh W. Szpilmana, skvělého pianisty a uznávaného interpreta Chopinových skladeb. Děj začíná v okamžiku, kdy ve varšavském rádiu zní Chopinovo Nokturno v C# moll v jeho podání. Píše se rok 1939 a Szpilmanovi je 28 let. Polsko je napadeno německými vojsky, která brzy přicházejí i do jeho hlavního města Varšavy. Téměř okamžitě jsou uplatněny tvrdé restrikce vůči zdejší židovské komunitě. Szpilman a jeho rodina – rodiče, bratr a dvě sestry – žili až dosud spokojeným životem, brzy jsou však donuceni podřídit se ponižujícím pravidlům. Kromě toho, že jim docházejí peníze a jídlo, musí pod hrozbou přísného trestu nosit na rukou Davidovu hvězdu. Nátlak se postupně zvyšuje a rodina je na tom stále hůře. Brzy jsou donuceni prodat obrazy, stříbro, nábytek, a nakonec i Szpilmanovo piáno. Největší ranou je však rozhodnutí, podle kterého mají být všichni Židé umístěni do uzavřeného areálu obehnaného vysokými zdmi – na místo, které brzy vstoupí do dějin jako Varšavské ghetto.

Film „Pianista“ z roku 2002 v režii Romana Polańského je dojemnou adaptací autobiografické knihy Władysława Szpilmana, významného polsko-židovského skladatele a pianisty. Pro samotného Polańského, který jako dítě přežil krakovské ghetto a v holokaustu přišel o matku, měl tento projekt mimořádně osobní charakter. Režisér léta hledal vhodný materiál, aby mohl vyprávět o zkušenosti z války z blízké perspektivy a přitom se vyhnout levnému sentimentalismu a typicky hollywoodskému patosu. Scénář napsaný Ronaldem Harwoodem se zaměřuje na jednotlivý osud člověka vrženého do krutého soukolí válečné mašinérie zkázy. Děj začíná v září 1939 ve Varšavě, kdy během bombardování hlavního města Szpilman (v této roli vynikající Adrien Brody) hraje v rozhlasovém studiu Nokturno cis moll Fryderyka Chopina. Brzy německá okupace promění život židovské komunity v řetězec omezení, ponižování a nakonec uzavření v ghettu. Divák sleduje postupnou degradaci zobrazeného světa – od relativně normálního fungování v kavárnách přes krutost všedního dne za zdí až po tragickou vysidlovací akci do vyhlazovacího tábora v Treblince. Szpilman zázrakem unikne deportaci a dostává se do úkrytů na árijské straně, kde je nucen svádět osamělý, vyčerpávající boj o přežití v liduprázdném a zničeném městě. Silnou stránkou filmu je syrový, téměř dokumentární styl vyprávění. Polański se vzdává efektních formalistických postupů ve prospěch chladného, realistického pozorování událostí. Kamera Pawła Edelmana mistrovským způsobem zachycuje klaustrofobii interiérů a ohromující prázdnotu ruin poválečné Varšavy. Role Adriena Brodyho – oceněná Oscarem – tvoří absolutní pilíř snímku. Herec podstoupil drastickou fyzickou i psychickou proměnu a přesvědčivě ukázal vývoj hrdiny od elegantního umělce po zlomeného, mlčícího svědka zkázy. Hudba Fryderyka Chopina zde hraje klíčovou roli a představuje symbol zachované lidskosti, důstojnosti a vnitřní svobody ve světě ovládaném barbarstvím. „Pianista“ zaznamenal po celém světě obrovský umělecký i divácký úspěch a získal mimo jiné Zlatou palmu na festivalu v Cannes a tři Oscary. Polańského úspěch spočívá ve vytvoření jednoho z nejdůležitějších a nejotřesnějších děl o druhé světové válce a holokaustu. Film nehledá levná dojetí, ale s chladnou přesností ukazuje sílu přežití a sílu umění ve světě zbaveném lidských citů. Dodnes zůstává jedním z nejuznávanějších a nejceněnějších počinů v historii polské i světové kinematografie.