Šílení

Popis filmu „Šílení"

Scénář filmu volně vychází z motivů dvou povídek Edgara Allana Poea Zaživa pohřben a Šílený psychiatr. Jednou z hlavních postav je Markýz, postava inspirovaná markýzem de Sade. Děj celého filmu se zdánlivě odehrává začátkem 19. století ve Francii, je však plný anachronismů a reálií dneška, protože je alegorií současného světa. A blázinec je jeho výstižnou kulisou absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace jsou jeho tématem ...

Jan Švankmajer, legendární český surrealistický tvůrce a mistr animace, v roce 2005 představil film „Šílení“, který představuje nekompromisní spojení hraného filmu s pro režiséra typickou pookénkovou animací. Inspirací pro vznik scénáře se stala tvorba Edgara Allana Poea (se zvláštním zřetelem k povídkám „Předčasný pohřeb“ a „Metoda doktora Téra a profesora Pera“) a filozofické spisy Markýze de Sade. Švankmajer ve svém vlastním úvodu k filmu označuje toto dílo jako „filozofický horror“, který představuje hořkou a výraznou meditaci nad podstatou lidské svobody, společenských represí a hranicí mezi příčetností a šílenstvím. Hlavním hrdinou příběhu je mladý muž Jean Berlot (v podání Pavla Lišky), který trpí vracejícími se nočními můrami spojenými s nedobrovolným zavřením v psychiatrické léčebně a navlékáním svěrací kazajky. Po pohřbu své matky se setkává s charismatickým a excentrickým Markýzem (hraje ho Jan Tříska). Aristokrat nabízí Jeanovi pomoc s překonáním paralyzujícího strachu a zve ho na své venkovské sídlo. Na místě se hrdina stává svědkem a účastníkem dekadentních, libertinsko-anarchistických rituálů. Brzy se Jean dostává do neobvyklého azylu, v němž se hranice mezi pacienty a lékaři zcela stírá a filozofie vyznávaná hostiteli zpochybňuje tradiční pojmy morálky a pořádku. Vizuální jazyk filmu zůstává mimořádně konzistentní s dosavadní tvorbou českého režiséra. Temné, dramatické hrané sekvence jsou pravidelně prokládány turpistickými vsuvkami pookénkové animace, v nichž jsou hlavními hrdiny surové fláky masa, jazyky, mozky a oční bulvy, které tančí a podléhají autotrofním proměnám. Mimořádný výkon Jana Třísky v roli Markýze přitahuje pozornost svou expresivitou a magnetismem, což ideálně kontrastuje se tlumeným, strachem a ztraceností naplněným projevem Pavla Lišky. Kamera Juraje Galvánka a Martina Štěpánka podtrhuje dusnou atmosféru a scenografie vytvořená Evou Švankmajerovou dodává celku výtvarnou hloubku. Film „Šílení“ se setkal s uznáním kritiků po celém světě a upevnil Švankmajerovu pozici nezávislého tvůrce věrného surrealistické poetice. Snímek bývá interpretován jako satira na současnou společnost oscilující mezi absolutním permisivismem a represivním autoritářstvím. Snímek získal prestižní ocenění v České republice a byl vyslán jako oficiální český kandidát na Oscara, přičemž dodnes zůstává jedním z nejdůležitějších počinů evropského surrealistického filmu 21. století.