Stopa

Popis filmu „Stopa"

Bláznivá černá krimi komedie, zvláštní pojetí detektivky. Zfilmování známé divadelní hry Clue, která obsahuje všechny tři konce - v divadlech se totiž hrála tak, že končila jedním ze tří konců. Skupina lidí přichází na pozvání do luxusní rezidence. Brzy se ukáže, že každý z nich se v minulostiněčím provinil. Hostitel - jemuž v minulosti ublížili jim namísto příjemného večera přichystal noc hrůzných překvapení.

„Stopa“ (v anglickém originále Clue) z roku 1985 v režii Jonathana Lynna je dnes absolutně kultovním dílem a představuje jeden z nejzdařilejších příkladů spojení klasické kriminální komedie s groteskní satirou. Film natočený na motivy neobyčejně populární deskové hry „Cluedo“ se chopil riskantní výzvy převést mechaniku hledání vraha na filmové plátno. Scénář, který napsal Lynn podle námětu Johna Landise, dovedně zasazuje známou deskoherní stylistiku do atmosférických kulis Ameriky z dob studené války a éry mccarthyismu. Děj filmu zavádí diváky do roku 1954. Šest hostů, kteří se navzájem neznají, je pozváno na tajemnou večeři do temného, od světa odříznutého sídla Hill House. Místo hostitele se setkávají s komorníkem Wadsworthem a půvabnou pokojskou Yvette. Rychle vychází najevo, że každý z příchozích – vystupujících pod pseudonymy jako paní Peacocková, pan Green nebo plukovník Mustard – je vydírán stejným člověkem, tajemným panem Boddym. Když je hostitel za nevysvětlitelných okolností zavražděn pomocí vražedné zbraně známé ze hry, začíná šílený závod s časem. Účastníci setkání musejí odhalit, kdo z nich je vrahem, než se sami stanou dalšími oběťmi. Sílou „Stopy“ jsou fantastické, neuvěřitelně dynamické hercké výkony a závratné tempo akce. Tim Curry jako Wadsworth předvádí přehlídku vynikající komediální naddramatičnosti a vede zbytek herců (včetně Eileen Brennanové, Madeline Kahnové, Christophera Lloyda a Michaela McKeana) labyrintem chodeb a tajných průchodů. Stylistika filmu odkazuje ke klasickým adaptacím románů Agathy Christie, ale rozbíjí ji absurdním humorem, brilantními replikami a komedií záměn. Kamera Victora J. Kempera buduje patřičnou klaustrofobní atmosféru gotického sídla a hudba Johna Morrise dokonale stupňuje napětí a podtrhuje humoristické vyznění scén. Ačkoli v době premiéry v kinech film wyvolal smíšené pocity a nezaznamenal komerční úspěch – především kvůli experimentálnímu distribučnímu kroku spočívajícímu v zasílání verzí s různými konci do různých kin – postupem času si získal obrovský status milované klasiky. Spojení detektivního žánru typu whodunit s černou komedií a mimořádným charismatem celého herckého obsazení dělá ze „Stopy“ dodnes nepřekonatelný vzor adaptace deskové hry a jednu z nejatraktivnějších komedií 80. let.