Nostalgický mýtus a lidská tvář zločince. Jak jsem se zamilovala do gangstera

Po úspěchu snímku „Jak jsem se stal gangsterem“ Maciej Kawulski znovu dokazuje, že má výjimečný filmový sluch a žánrový cit. Tentokrát si režisér bere na paškál postavu téměř mytickou – Nikodema Skotarczaka, známého širší veřejnosti jako Nikoś. Místo toho, aby divákům servírovali povrchní senzaci nebo brutální jatka, volí tvůrci cestu umělecké tvůrčí vize. Příběh trojměstského zločince se stává záminkou pro vytvoření mnohovrstevnatého, hořkosladkého portrétu člověka zapleteného do reality, kterou si sám vytvořil.

Po realizační stránce působí film opravdu výtečně. Práce s kamerou, výtvarné pojetí obrazu i kompozice jednotlivých záběrů dávají celku jedinečný, téměř poetický ráz. Skutečným mistrovským kouskem však zůstává zvuková složka. Soundtrack skvěle hraje na nostalgickou strunu diváka a stává se samostatným hrdinou celého příběhu. Hudba okamžitě chytne za srdce, buduje hutnou atmosféru minulých dekád a způsobuje, že film sledujete s neustálým úžasem – zvuková stránka je zkrátka něčím, pro co stojí za to se do tohoto světa zcela ponořit.

Mimořádně silným pilířem snímku jsou herecké výkony. Tomasz Włosok v roli Nikoše podává životní výkon – jeho kreace je plná charismatu, ale i znepokojivé jemnosti. Jeho hrdina uniká přímočarému morálnímu hodnocení. Reżisér spolu s hercem se vyhýbají černobílému vidění: Nikoś na plátně přestává být jen učebnicovým gangsterem a stává se především člověkem z krve a kostí, s nímž divák navzdory rozumu začíná hluboce soucítit.

Zvláštní pozornost si zaslouží scénáristické uchopení psychologie postav. Motivy dětských traumat a neúprosného osudu visícího nad hlavním hrdinou jsou vedeny mimořádně promyšleně. Tvůrci nerozřeďují vyprávění zbytečnými odbočkami, ale činí z těchto traumatických zkušeností organický základ celého příběhu. Použití nekonvenčního postupu, kdy sami hrdinové přebírají roli vypravěčů, dodává struktuře filmu výjimečnou dynamiku. Diváci tak mají pocit, že se událostí účastní téměř naživo a přijímají zpověď přímo od aktérů tehdejší doby.

Pokud bychom hledali drobné trhliny v této téměř dokonalé formě, lze poukázat na značnou stopáž, která je emočně mimořádně intenzivní a dějově vysoce náročná. Strhující tempo a mozaikovitá konstrukce mohou od diváka zvyklého na přímočaré žánrovky vyžadovat zvýšenou pozornost. Je to však cena, kterou se vyplatí zaplatit za to, że tvůrci rezignovali na klišé ve prospěch osobité autorské vize.

„Jak jsem se zamilovala do gangstera“ je povinností pro každého znalce náročnější žánrové kinematografie. Kawulského film dokazuje, že polská gangsterka dokáže odhodit komplexy a nabídnout divákovi ucelené, hluboce zasahující dílo, které nastavuje nové realizační standardy.