Tanec se smrtí nanovo. Steven Quale vrací lesk slavné sérii

Když do kin přicházely první díly série „Nezvratný osud“, diváci dostali závan čerstvého vzduchu do tehdy poněkud zkostnatělého hororového žánru. Unikátní koncept, v němž se neosobní, neotřesitelná síla stávala hlavním antagonistou, si rychle získal status popkulturního fenoménu. Bohužel čtvrtý díl cyklu se ukázal jako velké zklamání a někde po cestě ztratil někdejší napětí i preciznost. Steven Quale, který se postavil za kameru pátého filmu, se ujal úkolu obnovit důvěru diváků, aniž by se vzdal základních kamenů celé franšízy. Režisér se s touto výzvou vypořádal sectihodným způsobem a vytvořil dílo dynamické, promyšlené a mimořádně pohlcující.

Zápletka se opět opírá o dobře známý vzorec: zázračné zachránění z katastrofy díky děsivé vizi jednoho z hrdinů okamžitě spustí řetězovou reakci. Smrt nesnese narušení svého řádu náhodou a důsledně se přihlašuje o své oběti. Největší hodnotou filmu však zůstává to, jak tvůrci dokázali toto známé schéma naplnit novými, tvůrčími nápady. Místo bezmyšlenkovitého kopírování dostáváme promyšlenou intriku, která hrdiny nutí hledat zcela nové způsoby, jak smrtící smyčku přetrhnout.

Nejdůležitějším prvkem snímku, který rozhoduje o jeho atraktivitě, jsou bezpochyby důmyslně navržené scény smrti. Quale zde předvádí doslova chirurgickou přesnost při budování filmového napětí. S využitím nejběžnějších každodenních předmětů a zdánlivě nenebezpečných situací vytváří režisér složité soukolí osudu, v nichž má každý detail svůj význam. Divák zůstává od první do poslední sekundy dané scény v maximálním střehu a snaží se uhodnout, který prvek okolí se ukáže jako konečná rozbuška. Nápaditost tvůrci v tomto ohledu dokáže opravdu překvapit a trvale se zapíše do paměti.

Mimořádně důležitým a vydařeným stylistickým prvkem je zde vyvážené spojení klasického hororu s prvky černého humoru. Tvůrci si jsou moc dobře vědomi konvence, v níž se pohybují, a proto makabrózní události koření špetkou ironii. Humoristický moment však nesnižuje filmovou hrůzu ani neničí vybudovanou atmosféru neklidu. Naopak – tvoří skvělou protiváhu k rostoucímu stresu a dává divákovi chvilkové oddychu před dalším náporem makabry. Díky tomu není seance monotónní a film plyne v plynulém, dokonale rozvrženém rytmu.

Co se týče herců, snímek působí poněkud rozporuplně. Ačkoli hlavní obsazení zručně vystihuje narůstající paranoiu a strach z neznáma, ne všechny postavy byly napsány se stejnou péčí o detail. Někteří hrdinové dostávají dostatek prostoru k tomu, aby v divákovi vzbudili opravdové sympatie a soucit, zatímco jiní fungují pouze jako nezbytné rekvizity ve smrtícím rozpočítávání. Tento drobný nedostatek v oblasti psychologie postav je však účinně maskován rychlým tempem akce a zručnou režijní prací.

Pod čistě zábavní vrstvou film neustále připomíná hlavní myšlenku celé série: před osudem nelze utéct. Toto hořké, fatalistické poselství rezonuje v pátém dílu mimořádně silně. Pokusy hrdinů přelstít absolutní řád světa ukazují lidskou bezmoc vůči neúprosným přírodním zákonům. Zručná realizace způsobuje, že tato jednoduchá filozofická koncepce stále působí na představivost a drží diváka v napětí až do samotného konce.

Přestože se snímek stále nekompromisně opírá o léta známou strukturu a občas má slabší chvilky při vedení některých dějových linií, představuje skvělý příklad toho, jak rehabilitovat vadnoucí značku. Steven Quale dokázal, že známé schéma v rukách zručného řemeslníka stále dokáže nabídnout kvalitní zábavu. Film lze s čistým svědomím doporučit všem příznivcům série i fanouškům hororů, kteří hledají nápadité a nepředvídatelné zápletky.