Umělec

Popis filmu „Umělec"

Hollywood, 1927, George Valentin patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer. Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris, každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění.

„Umělec“ (2011) v režii Michela Hazanaviciuse je výjimečnou událostí v moderní kinematografii – francouzské černobílé, téměř zcela nemé komediální drama, které nadchlo kritiky i diváky po celém světě. Snímek představuje neobyčejně propracovanou a nostalgickou poctu zlaté éře Hollywoodu, se zvláštním důrazem na přelomový moment na přelomu 20. a 30. let 20. století. Právě tehdy se zrodil zvukový film, což nevratně změnilo filmový jazyk a ukončilo kariéru mnoha dosavadních velkých hvězd stříbrného plátna. Hlavním hrdinou příběhu je George Valentin (v podání geniálního Jeana Dujardina), nezpochybnitelný král dobrodružného filmu 20. let. Valentin se těší přízni davů, žije v luxusu a veze se na vlně neustálého úspěchu. Vše se mění ve chvíli, kdy mu šéf filmového studia představí technickou novinku – zvuk. Sebevědomý herec tento průlom zlehčuje, považuje revoluci za krátkodobou módu a odmítá účast v nadcházejících mluvených produkcích. Současně v Hollywoodu získává na významu mladá, ambiciózní tanečnice Peppy Miller (Bérénice Bejo), která se díky svému kouzlu a talentu rychle stává novou hvězdou nadcházející éry zvukového filmu. I přes drastické obrácení rolí a postupný Valentinův úpadek mezi ním a Peppy vzniká hluboký, zralý cit. Režisér Michel Hazanavicius s úchvatnou péčí o detail oživil formu a estetiku předstoletní éry. Film byl natočen v klasickém formátu obrazu 1.33:1 s využitím mezititulků s dialogy a charakteristického způsobu kadráže a střihu. Klíčový význam má neobyčejně expresivní herecký výkon. Jean Dujardin vytvořil mnohorozměrnou roli, která dokonale balancuje mezi lehkým slapstickovým humorem a hlubokým tragismem člověka ztrácejícího smysl života. Bérénice Bejo zase přináší na plátno spoustu dívčího půvabu a svěžesti. Mimořádně důležitým prvkem příběhu je také strhující, Oscarem oceněná hudba Ludovica Bource, která perfektně nahrazuje tradiční dialogy a vytváří plnou paletu emocí. „Umělec“ vstoupil do historie jako jedna z nejrizikovějších, a zároveň nejúspěšnějších a nejuznávanějších produkcí 21. století. Jako první převážně němý a černobílý film od dob „Křídel“ (1927) získal Cenu Akademie za nejlepší film. Obdržel celkem pět Oscarů, tři Zlaté glóby a sedm cen BAFTA. Úspěch Hazanaviciusova díla dokázal, že magie filmu nezávisí výhradně na speciálních efektech či pokročilých technologiích, ale na síle jednoduchého příběhu, charismatu herců a univerzálním jazyku obrazu a hudby.