Vymítač ďábla

Popis filmu „Vymítač ďábla"

Kouzelná dvanáctiletá dívka se náhle začne chovat jako posedlá a později se ukáže, že opravdu je. Aby jí démona zbavili, přistoupí dva knězi ke zcela vyjímečnému rituálu vymítání, ďábelská posedlost však vzdoruje brutálním protiútokem...

„Vymítač ďábla“ z roku 1973 v režii Williama Friedkina je jedním z nejpřelomovějších, nejvlivnějších a nejoceňovanějších snímků v historii hororového žánru. Projekt, který vznikl na motivy bestsellerového románu Williama Petera Blattyho, jenž byl zároveň autorem filmového scénáře, se od samého počátku vyznačoval neobyčejně vážným a zralým přístupem k tématu démonického posednutí. Tvůrci se rozhodli opustit dosavadní schémata béčkových filmů a vytvořili dílo s hlubokým psychologickým, náboženským a společenským podtextem. Děj se soustředí kolem Chris MacNeilové, známé a uznávané herečky, která žije se svou dvanáctiletou dcerou Regan v půvabné čtvrti Georgetown ve Washingtonu. Jejich dosud klidný a uspořádaný život je náhle narušen znepokojivými událostmi – zpočátku jde o tajemné zvuky na půdě a podivné chování dívky. Postupem času se situace drasticky zhoršuje a Regan začíná projevovat extrémní agresi, mluví cizími hlasy, rouhá se a prochází drastickými fyzickými proměnami. Řada komplikovaných a bolestivých lékařských i psychiatrických vyšetření nepřináší žádné odpovědi. Zoufala matka po vyčerpání všech vědeckých metod požádá o pomoc otce Karrase – duchovního a zároveň psychiatra, který prochází těžkou krizí víry. Když ten dospěje k závěru, že tělo dívky bylo posednuto ďáblem, přivolá na pomoc letitého a zkušeného vymítače ďábla, otce Merrina. Režijní styl Williama Friedkina, utvářený jeho předchozími zkušenostmi s realizací dokumentárních filmů a úspěchem „Francouzské spojky“, dodává dílu strhující autentičnost. Místo spoléhání se výhradně na speciální efekty buduje režisér napětí neobyčejně pomalu a klade důraz na dramatický rozměr utrpení hrdinů. Významný podíl na výsledném dojmu měla vynikající kamera Owena Roizmana, vyznačující se surovou, chladnou paletou barev, a také revoluční zvuková složka. Děsivý hlas démona vytvořila herečka Mercedes McCambridge, zatímco absolutním symbolem filmové hudby se stal motiv ze skladby „Tubular Bells“ Mikea Oldfielda. Pozoruhodné hercké výkony podali Ellen Burstyn, na velkém plátně debutující Jason Miller, Max von Sydow a mladinká Linda Blair. Premiéra „Vymítače ďábla“ vyvolala po celém světě obrovský kulturní ohlas, před kiny se tvořily dlouhé fronty a u diváků vyvolávala extrémní emoce. Film zaznamenal ohromující komerční úspěch a získal uznání kritiky, čímž prolomil bariéru mezi žánrovou kinematografií a vysokým uměním. Stal se také prvním hororem v historii, který získal nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší film. I po desetiletích zůstává „Vymítač ďábla“ nedostižným vzorem realizačního umu a jedním z nejděsivějších děl v historii filmového umění.