Le Président

Popis filmu „Le Président"

„Le Président“ z roku 1961 v režii Henriho Verneuila je jedním z nejdůležitějších a nejvyspělejších francouzských politických dramat poválečného období. Scénář snímku vznikl na základě populárního stejnojmenného románu Georgese Simenona, vydaného v roce 1958. Za brilantní a úderné dialogy byl zodpovědný mistr tohoto žánru Michel Audiard. Snímek představuje mimořádně hlubokou a univerzální studii mechanismů moci, zákulisí diplomacie a střetu nekompromisního jednotlivce s cynismem politického světa a tlakem velkých finančních skupin. Hlavním hrdinou příběhu je Émile Beaufort – v té roli geniální Jean Gabin – letitý, pro zemi zasloužilý bývalý premiér Francie. Podzim života tráví ve své venkovské rezidenci La Saint-Hubert, kde diktuje paměti a pozorně sleduje aktuální situaci v zemi. Když dojde k vážné vládní krizi, do čela nového kabinetu se má postavit Philippe Chalamont (v té roli Bernard Blier). Chalamont byl v minulosti blízkým spolupracovníkem a chráněncem Beauforta. Před lety však během tajné měnové krize podlehl tlaku finančních spekulantů, což vedlo k bolestnému odcizení obou mužů. Letitý státník má ve svém soukromém archivu stále zatěžující dokument – písemné přiznání Chalamonta k vině. Před penzionovaným premiérem stojí těžké morální a politické dilema: zda odhalit skrývanou pravdu, aby zabránil svému bývalému chráněnci v převzetí moci, nebo zachovat diskrétnost. Verneuilova režie se vyznačuje výjimečnou formální disciplínou a vynikajícím smyslem pro tempo, díky čemuž se konverzační drama mění v fascinující a napínavý souboj charakterů. Srdcem filmu jsou výborné herecké výkony. Jean Gabin se s obrovským charismatem a důstojností převtěluje do odvážného politika s nezlomnými morálními zásadami. Bernard Blier naopak skvěle ztvárňuje postavu pragmatického, vyrafinovaného, ale zároveň slabého kariéristy. Brilantní Audiardovy dialogy dodávají promluvám postav mimořádnou sílu exprese a absolutním vrcholem mistrovství je sekvence retrospektivy se strhujícím Beaufortovým projevem na parlamentním fóru, v němž bezlítostně odhaluje chamtivost evropských kartelů. Vizuální stránku filmu zručně vedl kameraman Louis Page a doplňuje ji úsporný, náladě přizpůsobený soundtrack zkomponovaný Mauricem Jarrem. „Le Président“ získal velké uznání kritiky i diváků a postupem let získal status absolutní klasiky francouzské politické kinematografie. I po desetiletích zůstává Verneuilovo dílo překvapivě aktuální, okouzluje hereckým uměním a nadčasovou reflexí přirozenosti moci a odpovědnosti politika vůči národu.