Sirotčinec

Popis filmu „Sirotčinec"

Laura vyrůstala v sirotčinci na mořském pobřeží a po třiceti letech se spolu s manželem a synem vrací do míst dětství. Ráda by znovu otevřela opuštěný ústav jako domov pro postižené děti. Její syn se však na novém místě začíná chovat zvláštně a Laura se pomalu přesvědčuje, že starý dům má své hrůzostrašné tajemství, o kterém neměla ani potuchy!

„Sirotčinec“ (orig. El orfanato) z roku 2007 v režii J.A. Bayony je jedním z nejdůležitějších a nejoceňovanějších španělských hororů 21. století. Bayona, który tehdy debutoval celovečerním snímkem, vytvořil mimořádně zralé dílo, jež si získalo obrovské uznání jak u kritiků, tak u diváků po celém světě. Na produkci dohlížel jako výkonný producent slavný mexický režisér Guillermo del Toro, což nesporně pomohlo dodat projektu odpovídající rozmach a poetickou citlivost. Film dokonale zapadá do proudu současného hororového kina, když spojuje prvky klasického thrilleru o strašidelném domě s dojímavým psychologickým rodinným dramatem. Děj filmu se zaměřuje na osudy Laury, třicetileté ženy, která se po letech rozhodne vrátit do místa svého dětství – opuštěného sirotčince na mořském břehu. Spolu s manželem Carlosem a sedmiletým adoptovaným synem Simónem plánuje sídlo zrenovovat a vytvořit v něm komorní centrum pro handicapované děti. Klid rodiny je však narušen, když náchylný k nemocem Simón začne vyprávět o svých nových, neviditelných přátelích. Chlapec se s nimi účastní tajemných her a kreslí znepokojivé postavy, včetně zamaskovaného dítěte jménem Tomás. Během večírku při příležitosti slavnostního otevření centra Simón beze stopy zmizí. Zoufalé pátrání přivádí Lauru na pokraj obsese a nutí ji konfrontovat se s temnou historií bývalého ústavu. Z hlediska zpracování „Sirotčinec“ okouzluje precizností provedení a citem pro atmosféru. J.A. Bayona se vyhýbá opakujícím se schématům hororového žánru založeným na levných lekačkách. Namísto toho pomalu buduje hustnoucí napětí pomocí dusné atmosféry, ticha a sugestivního prostoru majestátní, starobylé rezidence. Kamera Óscara Faury pracuje s chladnou, tlumenou paletou barev a subtilní hrou světla a stínu, což dokonale vystihuje izolaci a osamělost hlavní hrdinky. Mimořádně důležitou roli hraje také bohatá symfonická hudba Fernanda Velázqueza, která krásně podtrhuje tragiku příběhu a nerozlučné pouto mezi matkou a dítětem. Srdcem a hnacím motorem filmu je vynikající výkon Belén Rueda, která nesouc na svých ramenou celý děj, vytvořila dojímavý portrét ženy zápasící s traumatem, bezmocí a bezmeznou mateřskou láskou. „Sirotčinec“ se po premiéře na festivalu v Cannes dočkal entuziastického přijetí a sklidil mnohaminutový potlesk vestoje. Film zaznamenal obrovský komerční úspěch ve Španělsku i v zahraničí a získal celkem sedm cen Goya. Dnes je považován za klasiku moderního hororu a dokazuje, že strach v kinematografii nejvyšší úrovně nejsilněji rezonuje tehdy, když pramení ze skutečných emocí a lidského utrpení.