Coyote vs. Acme

Převést němou, ikonickou postavu Kojota Vildy do celovečerního hraného světa o stopáži sto třináct minut vyžadovalo nejen odvahu, ale především železnou vyprávěcí kázeň. Dave Green stoi před úkolem zakořeněným v ušlechtilé tradici hybridního filmu, v němž se kreslená nadsázka musí střetnout s fyzičností reálného světa. Režisér prokazuje obdivuhodný cit pro komediální rytmus, vzdává hold tvorbě Chucka Jonese a nedovolí, aby soudní prostředí přebilo čistokrevný slapstick typický pro sérii Looney Tunes. Green leads příběh pevnou rukou a dovedně balancuje mezi požadavky klasické tříaktové struktury a anarchickou energií předlohy.

Po formální stránce snímek nadchne technickou precizností a pečlivou kamerou. Kamera vědomě staví do kontrastu dva světy: tlumené, chladné a realisticky nasvícené interiéry soudních síní i korporátních kanceláří soupeří s výraznou, tradiční kresbou animovaného hrdiny. Klíčovou roli zde hraje rytmický střih, na němž závisela veškerá dynamika situačního humoru. Střihy jsou přesné na vteřinu, dokonale akcentují komediální pauzy i reakce živých herců na filmový chaos. Tuto promyšlenou strukturu dotváří zvuková a hudební složka. Kultovní hvizdy, výbuchy a rachot padajících kovadlin znějí svěže a šťavnatě, zatímco soundtrack plynule přechází od vážných orchestrálních právnických motivů k absurdnímu, skákavému jazzu.